pět měsíců snažení, jsou vidět nějaké rozdíly?

Už je to tak, od začátku března ten čas neuvěřitelně letí a já na sobě makám už pět měsíců. Jaké byly mé začátky, si můžete přečíst tady. Samozřejmě, nenechte se mýlit, zdaleka nejsem u konce, ale měla jsem pocit, že po delší době by bylo dobré Vás obeznámit s tím, jak to teď u mě je, tak jdeme na to!


Jak se říká, trvá přibližně tři týdny, než si člověk vytvoří nějaký zvyk, než si ho osvojí, přijme ho za svůj a než ho tělo pak začně samo vyžadovat. Co se týče sportu, tak to je ještě jednoduší hlavně proto, že vyplavujete endorfiny, malé mršky, na které si tělo rychle zvykne a dá Vám sakra najevo, že mu chybí. Tak to mám alespoň já, takže jsem po pár týdnech bez cvičení nemohla být a naopak ho můj mozek vyžadoval víc a víc, což ale fyzicky bohužel nejde. Odpočinek je neméně důležitý. 

Jakmile začínáte od nuly, změny vidíte téměř okamžitě. Co se týče mě, já jsem viděla svalovou paměť, docela rychle jsem se dostala do tempa, a pak se již jen dívala dopředu. Snažila jsem se, makala jsem, abych pokaždé zvedla o trochu těžší činku, vydržela déle v prknu a udělala víc dřepů.


Někdy v červnu mi ale začala zlobit hlava. Jeden týden se mi povedl větší pokrok, o něm se můžete dočíst tady, ale druhý den už byly mé myšlenky zase pochmurné. Bohužel, u nich na delší dobu zůstalo. Neviděla jsem další posuny a hlavně se nehýbala ručička na váze, jakoby to na té elektrické šlo, hihi. Právě naopak, váha mi každý den lítala úplně nesmyslně a mě už se to přestalo líbít. Propadla jsem splínu a začala uvažovat o měření InBody.

Řeknu Vám, zjistit veškeré informace byl docela oříšek, sice to chvíli trvalo, ale já nakonec zjistila, co přesně chci a na měření jsem se objednala, o jeho výsledku si můžete počíst tady. Řešila jsem, co dál, ale v trénincích nepolevovala. Přemýšlela jsem a stále přemýšlím o nějakém nutričním specialistovi. 


Přestože stále uvažuju o nějakém pomocníkovi, makám, trénuju a co se týče jídla, snažím se nepřejídat, necpat se smaženým, ale zároveň jít zlatou střední cestou, takže si během horkých letních dní neodpustím zmrzlinu a na dovolené jsem si také italské mňaminky neodpírala. Vím, že to je důvod, že mé pokroky nejsou tak rychlé, jak by třeba mohly být, ale pro dodržování jídelníčku je potřeba mít v pořádku i hlavu a tu já momentálně v pořádku nemám.

Ne, nejsem blázen, ale čelím táhlým problémům, mám i nějaké stresy v práci, takže tak. Neberte to jako omluvu, prostě to tak cítím, ale rozhodla jsem se na tom zapracovat. Koupila jsem si nějakou odbornou literaturu a snažím se při všechn mých aktivitách najít si čas jen na mě a věnovat se sama sobě.

A jaký je výsledek mého snažení?


Rozestup mezi fotkami je zhruba pět měsíců. Ta vpravo je z konce března letošního roku a ta vlevo je z tohoto víkendu. Upřímně, já osobně sebe samu vidím stále jako velkou, hodně velkou boubelku, tyhle dvě fotky mi ale vyrazily dech a jsou názornou ukázkou toho, že když se člověk o něco snaží, je dobré se fotit, aby byly krásně vidět pokroky.

Když se podívám do zrcadla, vidím, že mám před sebou ještě hodně práce, ale makám na každém tréninku naplno a věřím, že za dalších pět měsíců nebo v březnu to zase bude o něco lepší, tak mi držte palce!

A teď vstup na tenký led, co Vy na to?

4 komentáře:

  1. Já na to: SUPER! Jen tak dál, udrž si tu skvělou náladu a energii, co v tobě dřímá. :) :) Na srovnávací fotce je vidět progress nejen v kilech, ale i v držení těla apod... Určitě tě to stálo spoustu práce. Jaká je tvá vysněná váha? :) Hodně stěstí!
    Kdyby ses chtěla inspirovat, na blogu mám spoustu zdravých receptů. :) Stepanka_T z BLOGU Corculum♥

    OdpovědětVymazat
  2. Super! Výsledek je rozhodně znát. Držím palce, abys i nadále vydržela a za pár měsíců viděla tak velký pokrok znovu. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Super, jsi šikovná, držím palce dále! ;-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!