Miláno 2017

by - 6:00

Nápad vyrazit do Milána jsme s mužem dostali paradoxně při našem pobytu ve Vídni. Ano, v zahraničí jsme již plánovali náš další výlet. Jak to? Protože ve Vídni se nachází katedrála podobná té milánské, a tak jsme se rozhodli, že jí taky omrkneme!


Letenky jsem tedy zakoupila už v květnu a až do listopadu se těšila na výlet do mé milované Itálie. Pár dní před odletem jsem ale absolvovala rozhovor s kolegou v práci, který mi řekl, že v Miláně není co čtyři dny dělat. Pak mi Lucka Angel Inpiration napsala, že se jí Miláno nelíbilo (byla tam asi tři dny před námi) a já začala mít z našeho prodlouženého víkendu obavu. Rozhodla jsem se to ale neřešit, letenky byly koupené, ubytování zaplacené, takže nebylo cesty zpět, jen si to užít!


Letenky jsem opět řešila přes easyjet, s časovým předstihem se dají zrovna do Milána sehnat i za pár stovek. V Miláně jsou dvě letiště, my letěli na Malpensu, odkud jezdí pravidelná autobusová doprava do centra Milána k hlavnímu nádraží. Cena zpáteční jízdenky je 14 eur a zpáteční je otevřená, takže můžete jet kdykoli. Vlakové nádraží je situováno na křižovatce dvou ze tří linek metra, zelené a žluté. Zároveň je před ním tramvajová zastávka, takže se od něho dostanete pohodlně do zbytku města.

Bydlení jsme jako obvykle objednali přes Airbnb. Pokud se do Miláda vydáte, počítejte s tím, že je obecně Miláno na Airbnb poměrně drahé, rozhodně dražší než třeba Vídeň, což pro mě bylo překvapením. Na druhou stranu, většinou se snažíme bydlet cca dvacet minut chůze od centra, abychom mohli chodit po městě pěšky. Nám se podařilo udělat rezervaci studia, malého bytečku, které jsme měli jen a jen pro sebe.


Stejně jako v jiných evropských metropolích, i zde jsou pořádané tzv. free tour. I zde si konkuruje několik poskytovatelů a my jsme si vybrali Walkabout. Sraz byl u muzea moderního umění a spolu s průvodcem Marcem jsme se během deseti zastavení dozvěděli spoustu zajímavých informací o městě, jeho historii a architektuře. Musím přiznat, že jsme se toho nedozvěděli tolik o současnosti města, ale chápu, že prohlídka trvá 3,5 hodiny, během kterých nelze pokrýt stoprocentně všechno.

My jsme kromě free tour navštívili Duomo, dominantu města. V nabídce je návštěva katedrály, její terasy i katakomb. Na terasu Duoma se dá vyjet za 13 eur výtahem nebo vyšlapat za 9 eur po schodech. Nabízené jsou i různé pasy, my si vybrali Duomo Pass B, do které právě patří pěší výlez na terasu katedrály, vchod do samotné katedrály a i do katakomb. Pasy jsou výhodné i proto, že na jeho vyčerpání máte 72 hodin, takže nemusíte všechno zvládnout v jeden den a totálně se zničit. Malý tip, pokud chcete ušetřit peníze i nohy, vršek katedrály můžete obdivovat i z nejvyššího patra obchodního domu Rinascente, kde se nachází restaurace, ale můžete se jít podívat na balkon, katedrálu si vyfotit a anižby jste si cokoli dali, jen si nesedejte.

Za zmínku rozhodně stojí i Technické muzeum a muzeum přírodních věd, kde najdete i instalaci věnovanou Leonardu Da Vincimu. Vstupné je 10 eur a máte neomezený vstup. Nicméně, musím Vás upozornit, že je dobré si na něj vyhradit jeden celý den, abyste měli čas si vše prohlédnout, přečíst a dojmy vstřebat. My jsme tam strávili asi tři a půl hodiny a byl to mazec! Muzeum je poučné, ale zároveň interaktivní podobně jako plzeňská Techmánie a jí podobné.


Vzhledem k tomu, že můj muž je fotbalový nadšenec, navštívili jsme hned první den místní fotbalový stadion San Siro. Za 17 eur si můžete prohlídnout muzeum, a pak také navštívit útroby stadionu jako třeba šatny hráčů, sednout si na střídačku nebo si sáhnout na trávník. Je to pěkný zážitek i pro člověka, co fotbal zrovna nebaští tak jako já.

Za návštěvu stojí také umělecká čtvrť Navigli, která vypadá trochu jako Benátky. Jsou zde dva kanály lemované malými kavárničkami a obchůdky s designovým zbožím. Každou sobotu tu navíc probíhá bleší trh, takže si můžete koupit kabát za dvě eura nebo třeba VHS kazetu v italštině. Je tu rušno a řekla bych, že tu potkáte hlavně místní, teda my je potkali.

Do Navigli jsme se vydali na kolech bikeMi, což je systém půjčování kol, který je součástí městské hromadné dopravy. Jejich stanoviště najdete téměř na každém roku a na výběr jsou klasická i elektrická kola. Jsou určena na krátké přesuny. Prvních třicet minut je zdarma, další jsou za padesát centů. Zápisné na jeden den je 4,50 eur, a pak si můžete kola půjčovat následujících 24 hodin, což byl náš případ. Kola jsou relativně těžká a ne vždy v nejlepším stavu. Pokud na poškozené natrefíte, můžete si jej vyměnit.


Při odletu jsme se mužem shodli, že jsme se prodlouženým víkendem úspěšně projedli, ale kdo by odolal v zemi s tak dobrými věcmi. Snažili jsme se jíst v místních podnicích a místní produkty. Za zmínku určitě stojí PaniniDurini, což je místní řetězec, kde mají skvělou kávu, vynikající bagety, sendviče a i sladké pečivo. Zastavili jsme se tam každý den na kávu a poslední den i na snídani. Pardon, ale za esspresso a capuccino jsme tu platili celkem 2,30 eur. Co v Praze stojí na capuccinu 70 Kč?!! Hned první den jsme si zašli na véču do restaurace Obica, měli jsme malé výročí. Dali jsme si pizzu a bufolí mozzarelu - byla božská, ale drahá. Pak jsme ji našli ale i v supermarketu a vychutnávali si ji každý den po dobu pobytu. Bohužel, do příručního zavazadla jsme si ji vzít nemohli.

Další podnik, který Vám mohu doporučit je zmrzlinárna Toldo, kde jsme se zastavili vlastně náhodou. Protože jsem potřebovala na záchod. Ale využili jsme toho a ochutnali místní vynikající zmrzlinu, škoda, že jsme ji nestihli víckrát. Panzerotti Luini je také milánský podnik, který byste neměli minout. Panzerotti je plněná smažená kapsa. My jsme ochutnali varianty s mozzarelou a rajčetem, s mozzarelou a šunkou a ricottou a špenátem. V Luini nabízí i sladkou variantu, z nich jsme si dali s čokoládou a hruškou, ale mnohem lepší byla čokoládová s pistáciovým krémem. Od roku 1953 funguje v Miláně i Spontini, což je italský fast food, kde si můžete dát pizzu nebo těstoviny. My je navštívili poslední den a byla to doopravdy rychlovka. Pizza je tu spíš vyšší, s krupavým spodkem a nadýchaným těstem, ale chuťově moc dobrá.

Mezi další italské dobrůtky, které bylo třeba ochutna, patří Tiramisu - bylo jiné než u nás a bylo skvělé! Canoli jsou takové italské kremrole, plněné smetanovým krémem a zdobené pistáciemi, například. My je měli bez pistácií a také byly dobré.

A to je asi všechno, pokud byste měli nějaké otázky, určitě mi napište - do komentářů nebo na mail.

Byli jste v Miláně nebo jsem Vás tam nalákala?

You May Also Like

2 komentářů

  1. Do Milána jsem se vždycky chtěla podívat, tak snad se někdy poštěstí :) To jídlo vypadá fakt skvěle, hned bych si dala :D

    OdpovědětVymazat
  2. V Miláně jsem nikdy nebyla, ale láká mě to tam. Jinak fotky jsou super! :)
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!