cesta na jih

Přišel červen, ano, nestíhám psát, a s ním i setkání s holkama z Brna. Jsem moc ráda, že nám naše více méně pravidelná setkání vychází, že dodržujeme plány a že si stále máme, co říct a čemu se smát! Toto červnové setkání nebylo výjimkou. Co všechno jsme zažily tentokrát? Čtěte dál!


Řekla bych, že jsme měly i neměly štěstí na lidi. Celá tato myšlenka se nesla celým víkendem. V pátek jsme přijely do Českých Budějovic, kde jsme se tentokrát měly sejít, a já jsem si po příjezdu chtěla udělat radost v Teta drogérii. Dovolila jsem si přijít do zmíněné prodejny čtvrt hodiny před zavírací dobou. Oj, to jsem si dovolila! Vešla jsem totiž do krámu s lahví vody, načatou a téměř vypitou, chyba! Slečna napokladně se mě dost nevybíravě při placení ptala, zda je voda moje. No, upřímně, kdybych neplatila trojmístnou částku, tak bych se musela smát! Ne, doopravdy nepotřebuji ukrást vodu za patnáct korun. Naštěstí, protiváhou této milé paní byla doopravdy milá paní ve vinárně, která byť měla spočítanou tržbu a prakticky už zavírala, nás obsloužila a ještě s úsměvem!

Na sobotní dopoledne jsme se všechny těšily, měly jsme domluveného pana podprsenkáře, ano, jezdíme za jedním výrobcem do dílny, kde si pokaždé vybereme to, co nám sedí a co se nám líbí! Nenosím už jiné a jsem za to ráda, protože krom toho, že mě nebolí záda a ramínka mě neškrtí, tak podporuji českou výrobu. To mi možná dělá největší radost, také jste vlastenci? Po spodním prádle jsme ještě prošly Baťou a Koh-I-Norem, koupila jsem si hrozně roztomilé pastelky. Jsou půlené, takže v jedné tužce mám vždy dvě barvy, ideální na cesty! Celé úspěšné dopoledne jsme zakončily v místní indické restauraci nedaleko náměstí, kterou Vám mohu jedině doporučit. Pokud se ale vydáte na zámek Hluboká, buďte ostražití!


Jak víte, mám průvodcovskou minulost, a vzhledem k tomu, že na nás vždycky byly kladeny nároky na správnou výslovnost, na slušné oblečení a celkový dojem, mám stejné nároky na průvodce, se kterými jdu na prohlídku. Bohužel, nemívám štěstí a prohlídka na Hluboké nebyla výjimkou. Slečna průvodkyně se zapomněla obout, jinými slovy, měla na sobě zářivě růžové gumové boty typu crocs. Bohužel, na deodorant před prohlídkou také zapomněla. To vše je vizuální stránka, která by se dala omluvit za předpokladu, že výklad bude stát za to! Ovšem, v tomto případě ani výklad nestál za nic. A nebyla jsem jediná, kdo byl toho názoru.

Ze zámku jsme s holkama odcházely rozloděné, ale poradily jsme si s tím. V kavárně Lanna, nabízí dobrou kávu, nápadité nápoje, dokonce i pro sportovce, a skvělé dezerty. Neodolala jsem Míšovi a udělala jsem správně, byl vynikající! Když už jsem se zmiňovala o lidech, tak obsluha kavárny byla na jedničku. Stejně tak i obsluha ve Slávii, kde jsme byly na salsa večeru. Já jsem dřív tančila, moc mě to bavilo a často mi to chybí, ale v současné době nevím o nějaké hodině, na kterou bych mohla chodit. Zatančily jsme si všechny, přestože se salse věnuje jen jedna z nás. Bylo to moc fajn a po dlouhé době jsem byla na nějakém flámu a tančit.


Neděle samotná už byla postižená plánovaným odjezdem, takže jsme se snažily si užít poslední společné chvíle. Prostě, když se člověk dobře baví, čas letí jak splašený! Další setkání jsme, ostudy, nenaplánovaly, ale já doufám a pevně věřím, že se brzy uvidíme!

Pěkný den!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!