překvapivá Paříž

by - 6:00

Před nedávnem se mi poštěstilo si udělat krátký výlet do Paříže, no, buďme upřímní, šlo o služební cestu, ale i tak jsem si francouzskou metropoli užila plnými doušky. Opět jsem odhalila její další tvář, protože dosud jsem Paříž vždy navštívila jen jako turista. Tentokrát jsem ale měla pocit jako když jedu na chatu, cítila jsem se tam prostě jako doma!


O této cestě byla rozhodnuto na konci července a vždy jsem její plánování odkládala, protože vždy bylo v danou chvíli něco důležitějšího, ale ejhle, najednou bylo pondělí desátého října a já měla necelých čtyřiadvacet hodin před odletem. A stejně jak rychle ta cesta přišla, tak se takhle rychle střídala překvapení, která mě provázela celou cestou. Tak například, v pondělí jsem zjistila, že mám zabookovanou letenku s kabinovým zavazadlem na cestu tam a na cestu zpět i kufr do třiadvaceti kil! No, jistě, ten, kdo mi dělala rezervaci, v rámci firmy, má buď hodně velký smysl pro humor nebo si snad myslí, že potřebuji nový kufr!



Když už jsem stála na letišti frontu na kávu a těšila se na spánek do letadla, přišlo další překvapení. Paříž byla zahalena mlhy husté tak, že by se dala krájet, jako v Rákosníčkovi, a tak jsme už z Prahy odlétali se zpožděním. A přistání? Za normálních okolností se proletí mrakama a ještě nějakou dobu se klesá, my jsme proletěli mrakama a byli na zemi. Uf, měli jsme šikovného pana pilota, díky!

Ani po příletu jsem nebyla ochuzená o překvápko, vlak, se kterým jsem plánovala dojet do centra města nejel, tedy na druhém terminálu to psali. Ptala jsem se proto na informacích a slečna mě poslala na terminál číslo jedna, kde mě další slečna totálně dostala, když mi řekla, že mám jet do centra přece vlakem. A tak jsem si šla poslušně lístek koupit k okénku a vydala se na cestu! Vlak mi jel na Gare du Nord, odkud jsem pokračovala metrem. Už jsem měla zpoždění oproti plánovanému příjezdu, ale ještě víc mě zbrzdil přestup na metru. Tam totiž přijely dva vlaky a všichni museli vystoupit. Do třetího vlaku jsem se s kufrem nevešla, a tak jsem vyrazila až čtvrtým metrem. To ale stálo v každé stanici tak pět minut, no děs běs, hrůza!


Když jsem konečně dorazila k nám do kanceláře, a stejné je to i v ostatních veřejných budovách jako například nákupních centrech, pan hlídač mi nahlédl do tašky. No, vlastně do kabelky, do tašky s notebookem a samozřejmě i do kufru. Co myslíte? Samozřejmě, že jsem navrchu měla spodní prádlo. Ano, byla jsem rudá úplně všude! Ale odměnou mi byl krásný výhled z mého pařížského pracovního místa. Viděla jsem na moderní čtvrť La Défense, v okně se mi odrážela Eifelova věž a za rohem byl vidět Montmartre. 

Své pracovní povinnosti jsem splnila myslím na jedničku, a tak jsem vždy navečer utíkala z kanceláře pryč. V úterý jsem utíkala za kamarádkou z Plzně, která v Paříži pracuje. Daly jsme si červené víno a já jsem byla po jedné skleničce KO. Ne, to pro mě nebylo překvapení, vyšla jsem ze cviku, alkohol téměř nepiju, takže mě i malé množství unaví. Ve středu jsem byla běhat, mohli jste na instagramu vidět frajerskou fotku, leč tento výběh byl zaplacený ošklivým bolehlavem. A ve čtvrtek už jsem nakupovala věci s sebou do Čech, abych naplnila kufr a udělala lidem kolem sebe radost a také si vychutnávala poslední momenty v krásném hotelovém pokoji.


Poslední den, vlastně dopoledne uteklo jako voda a já už utíkala s kufrem na metro. Když jsem vyrazila z kanceláře, sama sebe jsem překvapila, jak jsem si ten kufr dobře zatěžkala a trochu si nadávala, protože tím se samozřejmě snížila moje rychlost. Do odletu mi zbývaly čtyři hodiny, přejezd Paříží a odbavení zavazadla. Překvapivě jsem to všechno stihla v rekordním čase a dvě hodiny před odletem jsem už měla hotovo a byla v mezinárodním prostoru. Tam ale přišlo další a velmi nepříjemné překvapení, hodinový odsun letu. Proč? To nám nikdo neřekl, takže jsme čekali a čekali. Čekali jsme my v Paříži i naši blízcí v Praze a ani pilot nám to neulehčil. Při přistání z ničeho nic najednou zvedl letadlo, my museli udělat kolečko a pokusit se přistát znovu. Nikdy se mi to nestalo, a tak to pro mě poslední překvapení bylo zároveň znervózňující. 

Pak už jsme se ale s mužem, který na mě čekal, sešli, odvezl mě domů a já mohla říct, že už mám snad svý jistý! To je samozřejmě nadsázka, překvapení naplňují můj život snad každý den, někdy jsou příjemná, jindy nemilá, ale to už k životu patří. 

Co naposledy překvapilo Vás?

You May Also Like

4 komentářů

  1. Ty jo, hned bych jela taky. Co se týče těžkýho kufru, stačí mi ho tahat do Brna, to je taky zážitek za všechny prachy. A vždycky je to malý vítězství, když ho zvládnu zkrotit :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem těžký kufr tahala, nejdřív do Plzně, a pak i do Brna, ale já se holt nepoučím :D

      Vymazat
  2. To je pěkná pracovní cesta, ale musím říct že to zpáteční přistávání bych asi nesla se smrtí v očích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, kdyby se pánové sedící vedle mě se mnou nedali do řeči, asi bych to zvládala hodně těžko...

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!