Přestože tomuto článku předcházela dvě beauty témata, i dneska se budeme věnovat kosmetice, ale z trochu jiného úhlu pohledu. Před několika týdny jsem psala o tom, jak jsem byla ve Středisku ucelené rehabilitace při mozkové obrně přednášet o kosmetice. Tenkrát to byla jen teorie, článek najdete tady. A my jsme se s holkama sešly na konci května znovu, aby si ty šminky i osahaly.

Po počátečním ostýchání se akce rozjela. Spolu se mnou tam byla i paní kadeřnice, která klientky ostříhala, což udělalo hodně. Mé líčení už byla jen třešinka na dortu, protože nejvíc dámám stejně slušel jejich úsměv a nadšení z toho, že v jsou spolu, že je o ně pečováno a že jsou hýčkány, což mají rády všechny ženy.

Já jsem byla naprosto dojatá z té důvěry, kterou ony ve mě vkládaly, že si ode mě nechaly poradit a že jsme spolu diskutovaly o všem možném. Mnohé z nich jsem přesvědčila o tom, že makeup je kamarád a že mnohdy stačí jen pár tahů štětcem a vypadají hned jinak, často sebevědoměji. 

Ne všechny dámy byly na březnovém dýchánku, a tak jsem v mezičase i opakovala to, jak se má který produkt a kdy aplikovat, jaký odstín vybrat, kam zajít pro radu. Na co se při líčení zaměřit a na co se naopak vykašlat.Nevěřili byste, ale my se u toho i hodně nasmály.

I přes ranní nechuť kamkoli jít jsem si holčičí den ve středisku užila, bylo to mě obohacující a smysluplné. Tolik úsměvů a tolik radosti, co malý skutek dokáže vykouzlit, to jsem ještě neviděla.

Pěkný den!