Ani se tomu nechce věřit, ale navzdory tomu, že neustále někde jezdím a cestuji, ne pořád hodně míst a měst, které mám na seznamu "co navštívit". Olomouc byla jedním z těch vysněných měst a já spojila příjemné s užitečným, sešla jsem se tam totiž s holkama z vysoké, z Brna. Ano, tento víkend se odehrál v režii mých setkání v rámci udržení přátelských vztahů a zase to by pecka. Jste zvědaví? Tak čtěte dál!

Cestu do a z Olomouce jsme strávily v pohodlných sedačkách žlutých vlaků, musím pochválit servis posádek v obou směrech. My jsme si ale hlavně cestou do Olomouce měly s holkama hodně co říct, na druhou stranu jsme musely vynechat některá témata, protože jsme jely za naší pátou členkou gangu a opakovaly bychom se. Cesta tedy utekla velmi rychle a my pokračovaly v tramvaji, kde nás čekalo první dobrodružství.

Koupily jsme si celodenní jízdenku za lidových 46 Kč a nastoupily do tramvaje. Já měla kufr, tak jsem při nástupu koukala, abych se někam uklidila a nikomu nepřekážela a ani jsem si nevšimla, že si holky lístek cvakly. No, jedeme, povídáme si a najednou nastoupili do tramvaje policisté a já si říkala: "Hmmm, asi bude kontrola lístků." V tu chvíli ale holky vytáhly lístky a měly je cvaknuté! "Sakra!" Samozřejmě, dodatečně lístek nešel cvaknout, mašiny byly schválně vypnuté a mě bylo do breku. Odevzdaně jsem sledovala, jak se blíží paní revizorka a ukázala jsem jí svůj lístek se slovy, že jsem v Olomouci poprvé a netušila jsem, že jsem si ho měla cvaknout. Doopravdy, nějak v tom mám totiž zmatek, jak si občas kupuji lístek smskou a kdysi v Plzni byly lístky na kalendářní dny. A co se nestalo. Paní revizorka začala kárat kamarádky, prej, proč mi to neřekly, když jsem tu poprvé a že to jsou teda kamarádky a mě poslala si lístek cvaknout. No, neskutečný. Bylo mi trapně, ale tak vyvázla jsem bez pokuty a my se tomu venku hlasitě zasmály. No jo, jsem trubka!

Páteční večer a vzájemné setkání jsme oslavily bílým vínem, a že ho bylo! Moje obavy, že dlouho nevydržím a půjdu spát se nevyplnily, protože jsme vyrazily do víru města. Prošly jsme si Olomouc v noci a bylo to lepší než v horkém dni. Objevovaly jsme krásná zákoutí, kterých je tu požehnaně! Došly jsme si pro další víno do Kaštánku, což je velice sympatická vinárna a někdy se do ní musím vrátit. Obsluha kvůli nám přestala počítat kasu a s úsměvem nám natočila dva litříky s sebou. 

Spolu s nimi jsme prošly zbytek města. Já jsem milovníkem nočních měst a žlutého osvětlení, takže já jsem byla naprosto nadšená! A co víc, spát jsme šly ve tři, no, kdo by tomu na začátku věřil. Já tedy ne!

A jak nám bylo večer veselo, tak se nám ráno nechtělo vstávat, ale bylo krásně, a tak přeci nebudeme sedět doma na zadku! Vyrazily jsme na Svatý kopeček. Pod lipovou alej jsme dojely z Olomouce autobusem a nahoru šly pěšky. Kopec nám dal zabrat, ale ten výhled stál za to. To byla panoramata!

Viděly jsme široko a daleko, ale nějak nás to zmohlo, a tak jsme se musely osvěžit zmrzlinou a domácí limonádou. Bohužel si nepamatuju jméno hospůdky, ve které jsme ji měly, obsluha totiž byla také moc milá, což se bohužel nedalo říct o prodejcích Štramberských uší naproti ní, tam jsem si vybírala balíček a jen se ozvalo "jsou všechny stejný". Jo, jasně, ale tak já jsem zákazník a chci vybrat ty, které nejsou popraskané, ne?! No, beze slov jsem jedny koupila a bez pozdravu odešla. Začínaly jsme totiž mít s holkami hlad, takže jsme zamířily zpět do Olomouce.

Tam nám také chutnalo, pokud byste byli v Olomouci a chtěli se dobře najíst, můžu doporučit restauraci U Goliáše, nachází se ve vnitrobloku, takže je tam příjemný stín. Obsluha byla velmi milá, jídlo výborné, prostředí čisté, vše bylo tak, jak má být! Protože nás ale ještě čekal kulturní zážitek, vydaly jsme se zpět domů, abychom se připravily. Cestou jsme se zastavily ve Tvarůžkové cukrárně! A k mému úžasu měli kremrole, větrníky a další zákusky, samozřejmě slané a hlavní surovinou byly olomoucké tvarůžky. My jsme vyzkoušely kremrole a můžeme je doporučit!

V Olomouci probíhal divadelní festival - Divadelní flóra, což byl jeden z důvodů, proč jsme si pro místo setkání vybraly právě Olomouc, proto jsme zašly i na jedno představení. Jednalo se o hru Kámen, kterou jsem neznala a nevěděla, o čem je. Pokud máte rádi rodinná a osobní dramata, je to hra pro Vás. Vypráví o osudu jedné židovské a jedné německé rodiny v jednom domě. V rámci hry se přeskakuje v čase, ale divák se rychle zorientuje. Nicméně, nejde o žádnou komedii, takže jsme vycházely z divadla s takovým zvláštním pocitem.

Sobotní večer jsme nijak neprodlužovaly a po posezení v Konviktu jsme jej zakončily klábosením doma a plánováním dalších akcí. No, čeká nás horská túra i divadlo, takže se už nyní moc těším. Tyhle víkendy hrozně rychle utíkají a naplňují naše paměti skvělými historkami!

Přestože jsem v Olomouci strávila jen několik málo hodin, to město mě okouzlilo a musím se tam vrátit, protože mají například i kočičí kavárnu, kterou jsem nenavštívila! Jaké destinace máte Vy na svých cestovatelských seznamech?