bruselské setkání

V jednom z předešlých článků jsem se zmiňovala o tom, jak se svými přáteli udržuji kontakty, když jsme od sebe mnohdy i stovky kilometrů. A výlet do Bruselu nebyl ničím jiným než přátelským setkáním, je nás pět a v plné sestavě jsme se viděly naposledy loni v březnu nebo dubnu, a tak bylo co napravovat! Místo setkání nebylo vybrané náhodně, jedna z nás je na stáži v Lucemburku, a tak jsme se rozhodly se za ní vydat. Jak jsme se měly? Čtěte dál!


Vydaly jsme se do evropské metropole na prodloužený víkend, jely jsme samé holky a celé tři dny jsem dobíhaly, jedly, pily a hlavně se smály! Prodloužily jsme si život asi o sto let. Jak to? To si nechte vyprávět!



Na letišti jsme se setkaly s více jak hodinovým předstihem před odletem, check-in jsme měly hotový, a tak jsme si v klidu daly společně snídani a kávu. Chyba! Byla to chyba, protože pak se před Vás ve frontě na kontrole příručního zavazadla postaví tři grácie na vysokých šteklích a máte na problém zaděláno! Všem třem dámám pípaly boty, ale než to kontrola zjistila, minuty běžely jako splašené a nám se najednou za pět minut zavíral gate a my stále neměly kontrolu za sebou. No, utíkaly jsme, poprvé a to jsme netušily, že to bude předzvěst celých tří dnů. 


Let jsme stihly a těšily se, co nás potká v Bruselu. No, hned po příletu jsme se dozvěděly, že autobus do města stojí 17 eur a že jede za čtvrt hodiny, a tak jsme znovu pospíchaly, ale u kasy byla fronta dlouhá jak týden, a tak ten modrobílý autobus odjel bez nás. Naštěstí jel za půl hodinky další, takže nám to náladu nezkazilo. Jo, při nákupu ve skupině si dávejte velký pozor, co říkáte, protože věta "pro mě to samé" není pro číšníky zcela určující, stalo se, že pak obsluha donesla třeba jen sendvič bez piva a tak. Nicméně, sešly jsme se v Bruselu v plném počtu a vyrazily do centra, kde jsme si chtěly dát rychlý oběd před prohlídkou města. Proto jsme zapadly do prvního podniku, který se nám líbil a hádejte, výroba pěti sendvičů trvala půl hodiny, takže jsme jedly ve fofru a už zase utíkaly, tentokrát na prohlídku.


Prohlídka s místním mladíkem byla naprosto vyčerpávající. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí a prošly si město zalité odpoledním sluncem. V pátek bylo doopravdy krásně. Celou tour jsme zakončily na kopečku nad historickým centrem s waflí v ruce. Byla první, byla horká a byla výborná. V nabídce byla samotná, s cukrem, s karamelem, s čokoládou nebo se šlehačkou a čokoládou.


První večer jsme pily na to, že jsme se sešly a na to, co se všechno za tu dobu, co jsme se neviděly, událo. Druhý den se nám pak logicky nechtělo vstávat a od snídaně jsme si nechaly ujet první vlak do Gentu, což je město asi půl hodiny od Bruselu. Jsou tam kanály a krásné staré domy. Další vlak jsme svižnou chůzí stihly, ale opět se zdržely, tentokrát nákupem lístků. Kávu jsme si proto raději vzaly s sebou na nástupiště.


Do Gentu jsme dorazily právě včas na oběd, na ten jsme chtěly vyrazit někam do mimo centrum, ale pršelo, a tak jsme se rozhodly vyrazit od nádraží tramvají. U automatu na jízdenky jsme špačkovaly, proč to těm lidem tak trvá. No, upřímně, nám nákup pěti jízdenek trval asi deset minut. To nebyla naše chyba, ale toho automatu, fakt! Hihi.


Sympatický podnik Caffé Caffee měl zprvu velký černý puntík, nikdo nás jako nechtěl usadit, nikdo si nás moc nevšímal, ale my se nedaly a nakonec jsme si tam vychutnaly výborný oběd. Pana vedoucího (směny) jsme nakonec rozesmály a hned byla ta vzájemná komunikace lepší. Horší už byl návrat do reality jménem ulice a hlavně déšť.


Tím jsme se ale nenechaly odradit a procházce a trošce bloudění městem jsme se usadili do kavárny, abychom se trochu zahřály. A bylo to tu zase, jakmile Vám jede vlak každou hodinu, nikam nespěcháte, což je blbě. Od kavárny jsme už zase šly svižným krokem a v tramvaji hypnotizovaly hodiny. Od tramvaje jsme utíkaly proto, abychom zjistily, že nám vlak jede až za dvacet minut! Chtěly jsme si tedy dát ještě wafli, ale neměli je, a tak jsme měly alespoň šanci vstoupit do nádražní haly jako lidi, hihi!


Druhý večer jsme zapíjely víkend a užívaly života! Ochutnaly jsme místní speciály, ale i slabší klasiky a v pozdních nočních hodinách ulehly do peřin s myšlenkou, že ten víkend hrozně rychle utekl. Jak už to po návštěvě barů bývá, ráno bylo krušné, daly jsme si pořádnou snídani a nic se nám nechtělo. Blížila se ale dvanáctá a my musely opustit byt, takže opět fofry. Bylo to o fous! Když jsme vylezly na ulici, akorát odbíjelo poledne. 


Na rozloučenou s deštivým víkendem jsme si ještě daly typické hranolky a vychutnávaly si poslední momenty tohoto města, ze kterého jsme toho asi tolik neviděly, ale hodně jsme toho tady prožily a to je, myslím, to nejdůležitější. A jedno číslo na závěr, za ty tři dny jsme nachodily 37 985 kroků a už teď plánujeme další setkání.

Jak se Vám líbil Brusel, byli jste tam někdy? Další článek bude věcný, tedy o detailech a tipech, které by se Vám při cestě do Bruselu mohly hodit.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!