po zelené napříč Nantes

Dneska se opět vydáme na výlet, bohužel, na jeden z posledních ve Francii. Vytáhneme paty z Bretaně, i když historicky Nantes patří k ní. Držte se zelené čáry a nemůžete se ztratit. Připravit kávu, svačinu a vyrážíme.


Nantes je hlavní město regionu Pays de la Loire a protéká jím právě zmíněná řeka Loire, která je proslulá hlavně pro ty krásné zámky. Tam ale naše kroky nemíří, my zůstaneme ve městě a budeme se držet zelené. Co to s ní pořád mám? Aby turistům ulehčili bloudění zdejšími uličkami, nechali na zem namalovat zelenou čáru, která Vás provede centrem a kolem všech důležitých památek a monumentů. No není to geniální? Já si myslím, že ano. Turisté tak totiž mohou schovat mapy, kterými na sebe upozorňují, a mohou si naplno vychutnat atmosféru tohoto velkoměsta.



My jsme jeli do Nantes autem, měla jsem tu mobilní návštěvu z Čech (rozumějte, přijeli károu). Cesta z Rennes trvala asi hodinu a půl a zaparkovali jsme pod Tour de Bretagne. To byl tedy náš výchozí bod, odkud jsme šli po čáře a kochali se městem. Jako první jsme narazili na Eglise St-Nicolas, kostel sv. Mikuláše. I když to není ten pražský barokní, naprosto mi učaroval. Ta jeho bílá barva se odrážela v mokrých chodnících a pod modrou oblohou působil tento kostel nadpozemsky.


Od svatého Mikuláše nás vedla zelená kolem luxusních obchodů, skrze Pasáž Pommeraye, přes náměstí s četnými fontánkami a město se do pondělního rána teprve probouzelo. Prošli jsme se kolem Opery Graslin a pokračovali dál až jsme narazili na parčík, a pak už na Loiru. Na jejím břehu jsme si koupili k obědu čerstvé křupavé bagety, byly vynikající a my měli sílu na cestu za slonem.


Ten byl ale bohužel ve stavu údržby, a tak jsme ho neviděli chodit. V aréalu Machines de l´île je spousta podobných "zvířátek", na kterých se můžete svézt. Jsou součástí ekvivalentu našeho technického muzea. My jsme dovnitř nešli, protože jsme toho v tu chvíli měli před sebou ještě spoustu. 


Třeba tyhle úchvatně křivé domy na nábřeží. Obecně je tu dost křivých domů, oken a portálů. Asi jsou tu pravé úhly dost rarita. To ostatně platí i o Rennes. Kolem Loiry jsme došli uličkami dál k hradu, který je dodnes obehnaný vodním příkopem.


Château des ducs de Bretagne, Hrad bretaňských vévodů, byl zavřený, Jaké překvapení v pondělí, že? Ale nádvoří bylo přístupné. Jedná se o majestátní komplex, který je sestaven ze dvou velkých budov, každá je v trochu jiném stylu. Určitě bych se sem jednou chtěla vrátit a podívat se i dovnitř na expozici.


Od hradu nás zelená vedla ke kanálu a tam bylo rušno. Rybáři se pokoušeli na udičku nalákat nějakou tu rybku. Zda se jim to povedlo, netuším, nás totiž čára směrovala dál, a to skrze nádraží. Ano, vlakové nádraží, které tedy nebylo ošklivé, ale že bych ho musela vidět znovu? To ne. Spíš si myslím, že nádraží funguje jen jako podchod pod tratí, protože na druhé straně vyjdete před Jardin des plantes, Květnou zahradu.¨


Počasí nám přálo a všechny ty podzimní barvy se krásně vyjímaly na slunečním světle. Byl to silný zážitek, klasické botanické zahrady nemám ráda, ale tohle bylo udělané spíš na způsob parku. Viděla jsem tam i různá "stanoviště", u kterých děti plnily úkoly, což mi přijde super. Rodiče se můžou procházet nebo si užívat klidu na lavičce a děti se zabaví. Jednou z největší atrakcí byly ale zdejší lavičky a zvířata vystříhaná z keřů.


I já jsem se musela vyfotit u tohoto opeřence, kterému se vstávat nechtělo. To asi není ranní ptáče. Hihi. Když jsem ho viděla, vzpomněla jsem si na švýcarské Montreux, kde byly podobné postavičky. 


Jak den plynul, sluníčko se posouvalo po obloze a nechávalo vyniknout barvám podzimu a také starým katedrálám. Těch jsme v ten den viděli tolik, ale poslední byla Cathédrale St-Pierre St-Paul, katedrála svatého Petra a Pavla. Byla nádherná zvenku i zevnitř. Obrovská, majestátní, uchvátila mě. Bohužel stejně tak mě zaujala a rozčílila paní, co měla zrcadlovku s objektivem "až za roh", ale i tak fotila s bleskem, přestože bylo uvnitř ještě krásné měkké světlo. Prostě si neumím pomoct a vždy mě podobný obraz rozčílí. A tak jsme šli dál. Koupili si v místním pekařství dobrůtky a vydali se pomalu k našemu cíli.


Tím byla Tour Bretagne, Bretaňská věž, na kterou se dá zdarma vyjet výtahem. Přišli jsme právě včas, protože už tam byla fronta ale ne tak strašná. Cesta do 32.patra byla překvapivě rychlá a klidná. Já totiž nemám ráda výtahy. A ten výhled za to stál! No, řekněte sami. Vyšlo to parádně, sluníčko akorát zacházelo, a tak jsme viděli Nantes ve zlaté barvě. Stejně jako mnohé památky mě výhled uchvátil a mohla bych tam strávit hodiny. V nejvyšším patře věže je bar, který se jmenuje hnízdo a je tak stylizován, sedí se na vejcích a místo baru je tam čáp. Moc pěkné, k pití jsme si ale nic nedali, protože nás čekala cesta zpět.

Jak se Vám dnešní výlet líbil? Co byste z Nantes chtěli vidět? Bojíte se výtahů či výšek?

Nezapomeňte, že více zážitků a zajímavostí najdete na facebooku, tady.

11 komentářů:

  1. Výšek se bojím strašně moc, můj největší rekord byl, když jsem byla v lanovém centru, vylezla těch pár metrů a skočila dolů, ale křičela jsem na všechny strany :D, jinak nikam nevylezu. Výtahů se nebojím :). Fotky jsou moc pěkné, ten ptáček je super
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jestli jsi vylezla v lanovém centru, tak si myslím, že se na tvém strachu z výšek dá pracovat ;-) A křik vlastně uvolňuje napětí, takže pomáhá ;-)

      Vymazat
  2. Krásné fotky... :-) Ten výhled musel být krásný :) Já se výšek moc nebojím.. nebo ne, že bych byla úplně v klidu, ale je to takový adrenalin, který mám ráda :) Výtahy jsou trošku horší, hlavně když jedu sama (což se mi stalo asi 3x, sama jdu radši pěšky :D), ale v poslední době už jsou výtahy na lepší úrovni, takže je to lepší :) ... Jinak největší výšku jsem zatím vstřebala na Eiffelovce. Na torontskou věž jsem si netroufla :-D

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, bylo to doopravdy překrásné. Je pravda, že jezdit sama výtahem také není nic pro mě, ale těch 32 pater se mi šlapat nechtělo :-D a tuším, že to asi ani není možné jít nahoru pěšky. Eiffelovka je super, tam jsem byla před dvěma lety a dobrý. Musím říct, že nahoru je to v pohodě, ale dolu?! To se mi klepou kolena :-D

      Vymazat
  3. Krásné fotky! já jsem v Nantes byla u mých kamarádků minulý rok a prošla jsem všechny místa, která máš na fotkách a toho slona jsem měla štěstí vidět chodit po náměstí a stříkal na lidi vodu. My jsme si tam půjčili taková ta šedá kola pro veřejnost a jezdili jsme po celém Nantes. Byl to opravdu krásný zážitek. Výšek se moc nebojím, ale jen když vím, že jsem v bezpečí. :) Zvu tě na GA na mém blogu www.beautypusinka.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ;-) My jsme ho prošli pěšky.

      Vymazat
  4. Tyjo já chci do Nantes znova, hned! My viděli tak polovinu z toho, co popisuješ.. Posraný výlet s ESN fakt. A toho slona bych chtěla vidět chodit, to musí být super. No, asi vážně pouvažuju o tom, kam se vydám na stáž na MFTAP :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych ho chtěla vidět chodit, tak snad někdy příště. No, stáže v Nantes jsou prý moc fajn ;-)

      Vymazat
  5. Zvu tě na mou giveaway o skřipce do vlasů:
    http://talktomymoustache.blogspot.cz/2014/11/linziclip-giveaway.html :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!