cesta za kamenem, do Carnacu

by - 6:00

Blog na necelý týden oněměl, po dlouhé době přišla odmlka způsobená mou zaneprázdněností, která byla způsobená českou návštěvou v Rennes. Věnovala jsem se práci a přátelům, a tak se stalo, že články na blogu na chvíli vymizely, ale kdo sledujete facebook (tady) blogu, jste v obraze. Dnes, přestože je poslední říjnový den, přicházím s článkem tak trochu letním, usaďte se, dýchne na Vás slaný vzduch, jdeme na to!


Auray
Celý výlet začal tím, že vlak vyjíždějící z Rennes měl hodinu zpoždění. Je to neuvěřitelné, Francouzi si pomalu rvali vlasy, ale my jsme to zvládly v pohodě. Nenechaly jsme se tím rozhodit, přestože jsme si povzdechly, že jsme mohly o hodinu déle spát. Vidina brouzdání se ve slané louži nás ale držela při dobré náladě.

Tím, že měl vlak zpoždění, jsme nestihly navazující autobus z Auray (čti "ore") do Carnacu. Další jen až za dvě hodiny. Počasí nám ale přálo, bylo pěkně, slunko nabíralo na síle, a tak jsme se rozhodly i město, do kterého jsme se původně nechystaly, prozkoumat. Nejprve nás zaujal divný kostel, v jehož vchodu měli ustláno bezdomovci, ale asi po dvaceti minutách chůze od vlakového nádraží se nám naskytl pohled na pěkný meandr (viz úvodní fotka). V meandru je přístav a staré městečko. Mimochodem tam mají nejhnusnější kafe, co jsem ve Francii ochutnala, nemůžu říct pila, protože jsem si dala dva doušky a šla od toho. Bylo to právě včas, protože nám jel autobus do Carnacu.


Po vystoupení v cíli nás od moře dělilo asi dvě stě metrů. První pohled na rozpálenou pláž a vlnící se moře nás uspokojil natolik, že jsme přemýšlely o úpravě našich původních plánů (ještě jsme se chystaly na megality). Na pláži jsme strávily asi dvě hodiny, fotily jsme sebe, moře i medúzy. Najedly jsme se, brouzdaly jsme se ve vodě a sbíraly jsme mušle (naplnila jsem sklenici z blešího trhu tak, že jsem dvě mušle musela vyhodit).


Čas plynul a my jsme se musely vydat na cestu, i když se nám loučilo doopravdy těžce. Bylo asi 28°C a voda byla na koupání (ještě dneska si nadávám, že jsem si plavky nechala doma). Slunce nás provázelo po celou dobu chůze k megalitům, které jsou proslulé po celém světě.


Obarvené listí nás ale navzdory teplému počasí upozorňovalo, že už není léto a že se podzim chytá otěží. Takovéto obrazy se nám nabízely na každém rohu. Cesta k megalitům trvala asi půl hodiny od moře. Po příchodu do informačního centra u megalitů nás překvapilo, že mají popisek celého areálu v češtině a pán vypadal, že naší češtině rozumí, nicméně s námi komunikoval ve francouzštině. Vstup je mimo hlavní sezónu zdarma, z čehož jsme měly radost.


Megality jsou tady v různých velikostech a v několika "ohradách" podél silnice. Nepotřebujete auto, tento prostor se dá krásně projít i pěšky. Jako první se nám naskytl tento pohled, který mě osobně uchvátil.


Energie z kamenů řádně sálala. Procházely jsme se mezi nimi, ale neprošly jsme celý areál, protože nám to čas nedovolil (kvůli zpožděnému vlaku). I tak jsme ale byly svědky, jak si jeden beran obskočil ovečku (chudák ovečka). To pro nás byl takový šok, že jsme cestou na autobus stihly ještě nakoupit na nedělní grilovačku (nebojte, chystám článek). 


Už byl ale čas se rozloučit a nasednout do autobusu a vlaku směr Rennes. Bylo to předposlední moře, které jsem navštívila a musím říct, že díky počasí tento výlet hodně konkuruje cestě na Pointe du Raz (příspěvek zde) a také randonnée na Pointe du Grouin (čtěte tady).

Který z výletů k moři se Vám líbil nejvíc? A jak jste strávili poslední říjnový (pro mnohé prodloužený) víkend?

You May Also Like

4 komentářů

  1. Týjo, to zní jako skvělý výlet (tedy až na to kafe...). Carnac je fascinující místo, taky bych se tam ráda vypravila a cítila tu energii, o které mluvíš. No a ještě to moře, to už nemám slov :D Zuzu

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!