Mont Saint Michel, (polo)ostrov mnoha tváří

A je tu víkend! Venku je ještě tma, ale já už jsem nějakou tu dobu vzhůru, připravuji věci s sebou na výlet a i když nemůžete jet se mnou, tak Vás vezmu na jinou cestu, a to na Mont Saint Michel, horu, která se s přílivem stává ostrovem a při odlivu poloostrovem.


Výlet byl organizovaný nějakou studentskou organizací tady v Rennes, no, měla bych několik výlet, ale bylo to zadarmo, tak mlčím. Jely nás tři autobusy, což je doopravdy hodně lidí, nicméně společný byl naštěstí jen přesun z Rennes na rozhraní (a to doslova) Bretaně a Normandie. Tady je malý tip, pokud se budete bavit s Bretoncem, označujte Mt. Saint Michel jako jejich a zase naopak, získáte body. Po příjezdu na místo se část nechala odvézt pod kopec autobusem, tzv. navette, který tu jezdí každou chvilku celý den. My se vydali pěšky, je to zhruba čtyřicet minut vlažné chůze, ale bylo krásně, tak proč toho nevyužít.


Byli jsme na místě za odlivu, a tak jsme cestou nacházely jen takovéto laguny, za přílivu je všechno tohle pod vodou, bohužel my jsme se přílivu nedočkali, a tak tam budu muset asi ještě jednou, hihi. Trochu jsem se bála velkého množství turistů, ale nakonec jsem byla překvapená, že se až tak nekonalo. Celá hora je obestavená kamennými domky s úzkými domečky. Je to turistické místo, a tak si tu můžete koupit vše, na co byste měli chuť. Sami jsme byli překvapení, že třeba jídlo, samozřejmě se to lišilo restaurace od restaurace, ale nebylo až tak drahé. 


I v takto nabitém prostoru se ale našla i klidná místa. Tato zahrada mě naprosto okouzlila, ale bohužel byla soukromá, uzavřená a je to focené jen od vrátek. Turisté mají nicméně také možnost odpočinku v parčíku, který je ale na můj vkus nešikovně řešený, není tam stín a když chvíli sedíte na trávě a svačíte, sluníčko pálí a Vy se můžete i v září opálit, což se mi stalo.


Na vrcholu hory je opatství, o kterém ale až později. Cesta k němu vede relativně krátká a je po schodech. Chtěla jsem je pro Vás spočítat, ale při těchto panoramatech jsem vždycky číslo zapomněla, takže se touto cestou omlouvám a budiž Vám náhradou pár fotek z míst. I tady všude bývá za přílivu voda. Když se ovšem stáhne, dá se po písku chodit. Pozor, je to relativně nebezpečné, protože se zde nachází pohyblivé písky, což není úplná sranda. Na druhou stranu tady toho umí využít, protože se podnikají procházky s průvodcem, který skupině vypráví o tom, jak to funguje s přílivem, odlivem, kde jsou pohyblivé písky a jak se z případného nebezpečí dostat. My jsme bohužel na tuto prohlídku čas neměli.


Opatství na vrcholu má skvělou atmosféru. Vzhledem k tomu, že byly dny kulturního dědictví, měli jsme vstup zdarma. Jinak je to pro studenty tuším asi 9 euro, ale nevím to jistě. U vchodu si můžete vzít letáček s popisem jednotlivých místností nebo audioguide. Já si vzala letáček, ale ještě jsem se do něj nezačetla. Na místě jsem si prostě jen užívala atmosféru.


K ní patřil i holoubek, který popíjel z okapu a váhal, kterým směrem se pak vydá. Nakonec se rozhodl, uletěl a my se vydaly do útrob opatství. Původní budova byla vystavena v románském stylu, poté přestavěna v době gotiky a novogotiky, a tak zde najdeme spoustu stavebních stylů.


Některá místa byla i pěkně nasvícena, a tak měl interiér atmosféru. Audioguidi nerušili, ale co mě překvapilo byli lidé, kteří si fotili a natáčeli snad každý metr. Já si také udělala několik fotek, ale tohle mi přijde hodně. Docela nás to přivedlo na otázku, zda si místa vyfotit jako Japonci a prohlédnout si fotky a užít si to až doma nebo udělat jen pár snímků či žádný a vychutnat si atmosféru na místě. Co myslíte?


Cestou po opatství nám také pěkně vyhládlo, ale nám k tomu neasistoval racek jako tady pánovi. Mimochodem, tady jsou rackové hrozně veliký, až z nich jde občas strach a věřím, že kdyby pták chtěl, tak pánovi vezme sendvič a zmizí v dáli. To se ale nestalo. My jsme s Kristý zavedly novou tradici - vozíme si na výlety cider, místní alkoholický jablečný mošt, a vychutnáváme si jej mezi památkami. Co myslíte, dneska ho mám sbalený taky.

Tak a tady naše cesta končí, ale nebojte, brzy se vydáme zase o kousek dál. Doufám, že se Vám povídání líbilo a pokud byste chtěli vědět více z každodenního dění, zážitky z ulice, tak se přidejte k blogu na facebooku

Co vy a focení na dovolených? Vyvoláváte si potom fotky nebo je máte šikovně uložené v počítači?

1 komentář:

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!