tam , zpět a zase tam

Řeč je o Švýcarsku. Před nedávnem jsem tam byla na svatbě, ano, článek Vám zatím ještě dlužím, ale momentálně jsou na pořadu psaní jiné věci, nicméně se nemusíte bát, že byste o něj přišli. O svém nedávném pobytu v zemi helvétského kříže jsem Vám ale psala tady. Stalo se ale to, že jsem se vrátila v neděli a v sobotu už zase mířila na stejné místo, tedy o pár kilometrů dál. Konkrétně do Gorgier. Tam jsem strávila před dvěma lety rok jako au-pair. Vše o mé zkušenosti a mých zážitcích se můžete dočíst ve štítku Švýcarsko. Ano, po dvou letech jsem jela navštívit rodinku.

Než začnu zážitkama, přidám ještě jednu cestovatelskou radu k těm, které jste si mohli přečíst tady, a to nutnost dálniční známky ve Švýcarsku. Kromě toho, že Vás na hranicích kontrolují a mohou "prošacovat" celé auto, tak i kontrolují, zda máte tu krasavici s velkým číslem daného kalendářního roku. Její cena se za poslední tři roky nezměnila, tj. 40 CHF, nicméně kurz je jiný a dnes vyjde o stovku dráž než před třemi lety.

A nyní k samotné cestě. Z Čech jsme vyrazila naše tříčlenná dívčí posádka kolem půl deváté. Seděla jsem za volantem, a to asi tři sta kilometrů. No, pěkně jsem se projela. Ujela kus cesty a jak jsem si sedla na místo spolujezdce, chtělo se mi spát. Vydržela jsem to a neusnula. Poslušně navigovala a fotila. Například tohoto krasavce, kterého řídil sympatický a usměvavý chlapík.


Do Švýcarska jsme jely jen na víkend, tedy braly jsme jej pouze jako zastávku na cestě do Francie. Pro někoho je to možná nepochopitelné, proč jsme jely na jihozápad místo rovnou na západ. Ale my jsme si ty dva dny náramně užily. V neděli bylo krásné počasí, a tak jsme se šly projít na Chasseral a ještě jsme se večer u jezera podívaly na závěr sportovního festivalu. Mraky se honily po hřebenech, a tak vzniklo několik fotek s různými stíny.


Výhled byl až do Francie. Modrá obloha s oblaky a zelené kopce - na to bych mohla zírat celý den a neomrzelo by se mi to. Je to natolik uklidňující, ach...


Jak si příroda umí hrát. Já se nestačila otáčet, abych zachytila vše, co jsem chtěla. Ano, sice jen mobilem, protože foťák zůstal v Gorgier, ale i tak si myslím, že se fotky povedly.


Tady už zmíněný Chasseral, vysílač a kopec, odkud jsou vidět všechna tři jezera - Neuchâtelské, Bienneské a Morat. Jsou lidé, kteří nahoru jdou pěšky a i tací, kdo vyjedou nahoru autem, v tamní hospůdce si dají sýrové fondue a jedou domů.


My jsme zaparkovali autem kousek od Chasseralu, abychom se kousek prošli po vydatné snídani. A stálo to za to!


Políčka, jezera a nekonečná dálka. Nutno podotknout, že ze Chasseralu se také lítá paragliding, to jsem si vzpomněla na Les Intouchables - Nedotknutelní, které jsem viděla také tenkrát ve Švýcarsku, francouzsky, a stýskala si, jaká je škoda, že se takový film nedostane do Čech. Za rok jsem už DVD kupovala našim jako dárek.


A výhled z břehu jezera na vodní plochu a za ní stoupající švýcarské Alpy, k tomu není, co dodat. Snad jen, že bych se ráda vrátila a strávila tu delší chvíle než víkend či čtyři dny. Kdo ví, kam mě vítr zavede, nicméně teď je to na tři měsíce Rennes, o kterém si budete moci přečíst příště.

Milujete hory? Nebo jste plážový typ?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!