švýcarské ano

Konečně jste se dočkali. S víkendem přišel i čas na odlehčené psaní. Jde o svatbu, o velký den mé kamarádky, která si brala sympaťáka Thierryho. Předem podotýkám, že netuším, jak to ve Švýcarsku se svatbami chodí, jaké jsou tradice a jak by třeba vypadal sňatek dvou Švýcarů. Zde šlo o česko-švýcarskou svatbu.



Obřad byl na obecním úřadě, paní oddávající nás všechny uvítala, všem nám podala ruku a všem se nám představila. To se v Čechách neděje. Obřad byl uveden písní od Lady del Rey. Po zbytek času jsme jen netrpělivě čekali na ta kouzelná slova oui-oui/ano-ano. Před úřadem jsme na svatebčany házeli rýži i růžové okvětní lístky. Co bylo jiné oproti českým zvyklostem, a ještě jednou připomínám, že nejsem v tomto směru odborník na to, jak to ve Švýcarsku chodí, bylo, že neproběhl polibek po výměně prstýnků a ani jsme my, hosté, negratulovali právě oddanému páru. 

Vzhledem k tomu, že obřad byl ve dvě hodiny odpoledne, nešlo se hned na hostinu, jak to bývá v Čechách. Následovalo totiž apéro u vody v jachtklubu, kde si novomanželé polibek vynahradili. Ochutnali jsme výborný a netradiční svatební dort a také si nevěsta s ženichem zkusili sabráž, což se ukázalo jako docela nebezpečná aktivita, ale nikomu se nic nestalo.


K řece i na hostinu se šlo pěšky, což bylo velmi příjemné, protože měl člověk alespoň nějaký pohyb. A to jsme ještě netušili, jaké velkolepé menu nás večer čeká. Procházka kolem kukuřičného pole byla příjemných zpestřením. Slyšet byly hovory v češtině, angličtině a samozřejmě francouzštině. Byla jsme taková multikulturní skupina. Navzdory tomu, že jsou Švýcaři uzavření, jsme se tak nějak bavili napříč příbuznými, což se mě osobně líbilo hodně.


Večeře proběhla v krásné restauraci ve vesnici Le Landeron, pokud budete mít cestu kolem, určitě se tady zastavte. Veškeré jídlo bylo skvostem nejen pro chuťové buňky ale i pro oči. Nádherné prostředí doplňovala výzdoby s bílými orchidejemi. Podle zasedacího pořádku jsme měla místo vedle staršího pána o holích, kterému to hodně mluvilo. Obecně jsme si u stolu docela povídali, takže nebylo trapné ticho, přestože jsme se předtím neviděli. Mlaskali jsme si nad talířema, vy se můžete pokochat fotkami...


Nebudu tady popisovat celé menu, ale byl to doopravdy zážitek. Celá ta událost byla kouzelná a svým způsobem magická. Připadala jsem si jako v pohádce a to proto, že se vyvedlo počasí, nálada byla úžasná a tím, jak to bylo netradiční, tak jsem vlastně celou dobu byla natěšená jako malé děcko, co se dál bude dít. Ještě jednou tedy děkuji za pozvání Martině a Thierrymu a doufám, že se brzy uvidíme...

2 komentáře:

  1. Tento zážitek Ti závidím, ráda poznávám nové kultury. I když není Švýcarsko daleko, tak ty tradice jsou samozřejmě jiné. Jídlo vypadá opravdu krásně :-) A ačkoli novomanžele neznám, přeji hodně štěstí a lásky do budoucnosti :-)

    Hezký den, skills-of-art.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. To jídlo vypadá velmi chutně! Mňam!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!