když nevíte coby, jděte třeba do Adamova

Konečně přišla ideální chvíle na výletování - volný víkend, já bez antibiotik, všechny věci konečně v novém bytě vybaleny, a tak jsme mohli vyrazit do světa. S kým? S tím mým štěstím. A kam? Do Adamova. Co tam? Čtěte dál!

Náš cíl byl do poslední chvíle schován mezi korunami stromů
Měli jsme naplánovanou trasu, den předem jsem se podívala, jak nám jedou vlaky, protože já nemám ráda jen tak něco nechat náhodě. Věděla jsem, jak se dostat do naší výchozí stanice, Adamova, i jak se poté dostat z něj zpátky. Ne, že bych neměla chytrý telefon, ale prostě je pro mě jednodušší si to zjistit dopředu. Mimochodem, jak jste na tom vy? Jezdíte na blint nebo máte vše naplánované?


Jak jsme si naplánovali, dali jsme si vydatnou snídani, ovesnou kaši, a vyrazili směr nádraží. Do Adamova jsme dorazili kolem půl dvanácté a vydali se od nádraží po žluté do lesů. V takto horkých dnech jsou ideální dvě místa k jejich trávení - koupaliště nebo les. My dneska zvolili tu druhou, cestou jsme ale objevili, kde je pěkné koupaliště v Brně, tak tam vyrazíme příště. Koruny stromu nám nabízely svůj stín, který byl příjemný, a i ostatní flora nezůstávala v pozadí.

Cesta vedla serpentinami mírně do kopce. Sem tam jsme se zastavili, protože výhled doopravdy stál za to. Včera mi psala Verča z blueberrypink ať si nezapomenu plecháček na borůvky. Vzala jsem si aktivně celou pixličku i s víčkem s vidinou, že si dám k pondělní snídani ovesnou kaši s borůvkami, ale světe div se, v listnatých lesích nebylo ani borůvčí, a tak jsme se museli spokojit s několika hrstmi malin, které jsme ovšem domů nedonesli. Byli výborné!


Po žluté jsme došli až k památníku lesníků, kde se cesta rozbíhala do dvou směrů. Na rozhlednu už bylo vidět, a tak nás to táhlo směrem k ní. Jaké bylo ale překvapení, že správný směr byl právě opačným směrem a po červené.


Co se týče mě. Já mám památníky ráda, jen ty náboženské výjevy mi nejsou moc vlastní. No, to byla taková vsuvka. Od památníku nás vedla červená v podstatě po vrstevnici kolem kopce. Zdálo se mi to divné, že jdeme opačným směrem, než je rozhledna, ale značení je značení. Zvlášť, když nemáte mapu. (hihi) A tak jsme poslušně následovali červené značení, až jsme došli k sedmi dubům.


U sedmi dubů jsem jich sedm nenapočítala, ale je pravda, že u pátého mě zaujala tahle značka s křížem a číslem 1301, nevíte někdo, o co jde? A i v tomto místě jsme měnili barvy. Tentokrát na zelenou. Ta mi byla sympatická, dokud jsem nezjistila, že je to cesta kilometr do kopce. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Švýcarsko, kde jsem absolvovala jeden pěkný výlet, při kterém se šlo do kopce kilometrů dvanáct! Tohle naštěstí uteklo rychleji a já se mohla u prašné cesty nadechnout a zjistit, že další cesta, byť jdeme na rozhlednu vede z kopce. Šlo jen o pár desítek metrů a už jsme tam byli! Na vrchol nám pak zbývalo pouhých sedmdesát pět schodů.


Ty jsme zvládli hravě a mohli si jen užívat příjemného větru a krásného výhledu. Bylo vidět až na Pálavu a vlastně všude do okolí, na co nás mapy s vysvětlivkami upozorňovaly.























Na rozhlednu jsme se dostali poměrně rychle, asi za hodinu a půl, měli jsme ještě dost času, počasí nám přálo, a tak jsme se nevydali rovnou zpět do Adamova, ale vzali jsme to oklikou, tentokrát po žluté. Ta vedla po prašné cestě. Za necelý kilometr jsme ale doplnili naši barevnou škálu a uhli po modré do lesa. Nejprve jsme šli po pasece, ale pak už pěkně chládkem. Lesy jsou na můj vkus hodně vyprahlé, navzdory tomu, že nedávno pršelo. Vše je suché a kdyby někam uhodil blesk, vůbec bych se nedivila, kdyby to všechno zažehl plamen, ale pryč se sýčkováním. Snad se nic nestane.


















Potkali jsme spoustu zajímavých stvoření, teď nemluvím o těch asi deseti lidech, které jsme za celou dobu potkali. Zajímalo by mě, co je ten první tvor zač. Kromě těch hmyzáků mě těsně před koncem kousek od Adamova vyděsili dva kosi v křoví. Jak já se lekla! Opar nemám, takže dobrý. Zpět jsme se vrátili zase vlakem a v Brně na nás čekalo šílené vedro, a tak den zakončíme sprchou a nějakou dobrou večeří.

Jak trávíte parné letní víkendy Vy? Máte rádi výlety? Plánujete nebo se necháváte unést a prostě jdete jen tak za nosem?

3 komentáře:

  1. Na Alexandrovce jsme byli taky, šli jsme z Babic a to jde pak člověk jenom po rovince, takže pokud se někomu nechce do kopce, doporučuji vydat se z druhé strany :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem právě měla doporučení od známého jet až do Adamova a za kopec jsme se pak odměnili dobrou večeří ;-)

      Vymazat
    2. Tak to my taky :-) Já se odměňuji i kdybych šla jenom z kopce :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!