Špilberk FOOD festival: bittersweet symphony

Ti z Vás, kdo sledujete facebook (zde) ví, že jsem byla o víkendu na Špilberk FOOD festivalu, ostatně psala jsem i kratičký článek sem na blog. Byla to akce podobná Apetit festivalu nebo Prague food festivalu. Nejlepší restaurace a kavárny z Brna měly na hradě své stánky a příchozím nabízely pochoutky všeho druhu. Byl to nabitý víkend, a tak povídání rozdělím do dvou článků. Dneska to bude o atmosféře a lidech, foto článek příště.


Co se týče pracovního kolektivu, tak si prakticky nemám nač stěžovat. Sešli jsme se tam fajn parta, samozřejmě výjimky se najdou, ale to je všude. A tak nám ty tři dny utekly jako voda. Naběhali jsme toho hodně. Na starosti jsme měli jižní terasu, která byla o tomto víkendu zalitá sluncem, vzduch jako na sahaře, ale ten výhled! Dohlédli jsme až na pálavu! Škoda jen, že jsme neměli krokoměry, docela by mě zajímalo, kolik jsme toho naběhali za těch třicet pět hodin.

Jaké restaurace jsme měli na starost a co měly v nabídce, to se dozvíte ve foto článku. Tady se chci pozastavit nad tím, jak o sobě lidé uvažují. Spolupracoval tam s námi jeden číšník, který si myslel, že jsme mu tam k ruce, takže jsme neustále poslouchali: " Debaras, debaras!" Přitom to měl sklidit on a my pak odnést z odkládacích stolků. Ke konci jsem si z něj už dělali srandu, jinak to nešlo. Byl tak sebevědomý, že po nás chtěl pomoct i při úklidu, ale vůbec nevnímal, že my máme svou práci. Ale v globálu musím říct, že lidé, kteří se točí kolem jídla a plotny jsou sympaťáci. Byl tedy rozdíl mezi restauracemi v oblečení. Ve stánku z hotelu Slavia měli černé oblečení a bílé kšandy, bylo to takové rošťácké.

Atmosféra mezi stánky a mezi restauracemi byla zvláštní. Tak nějak jsem čekala, že to bude více přátelské. Vůči nám nikdo nic neměl, ale mezi sebou soupeřili o lidi, aby si zrovna u nich něco dali, což jsem nechápala, protože to mělo být o pohodě, o tom, že si každý vybere, co chce ochutnat a vyzkoušet, protože ta meníčka jsou určitě hodně "mastná" normálně v restauraci. To byla trochu škoda, protože to vypadalo, že se restaurace vydaly na lov strávníků.

Akce byla jinak podařená, lidé byli milí, dobře naladění, bohužel se to neobešlo bez ztráty. A to mojí. Když jsem se v neděli večer konečně svlékala ze zástěry, strhla jsem si náušnici. Kdyby bijoux, tak v poho, ale ona to musela zrovna být náušnice od babičky k promoci. No co, obrečela jsem to. V tom totálním vyčerpání už to na mě bylo moc! Dneska jsem s tím tak nějak srovnaná a třeba si ji nechám přidělat, když tu druhou mám. Zatím mám jiný suvenýr, a to bolavou a nateklou nohu.


A tak se naskýtá otázka: nevíte někdo, co s tím? Nějaké tipy? Byli jste na nějakém food festivalu? Jaký dojem na Vás dělal personál restaurací?

2 komentáře:

  1. Ach chuďa, no ta noha sa azda zlepší, a naušnica no..je to smutné ale aspon zostala este jedna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlásím, že noha splaskla, po týdnu!! Byla to fakt síla, ale už zase běhám jako srnka ;-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!