nostalgie

Dneska Vám přináším opět malý náhled do mého soukromí. Půjde o krátké povídání, ale rozhodla jsem se ho nakonec publikovat, protože se třeba najdou mezi Vámi tací, kteří mi dají zapravdu a já si nebudu připadat jako marťan. Poslední dobou zjišťuji, že jsem hrozný nostalgik, ráda vzpomínám a myslím na to, co bylo a co už není.

Papoušek, co lákal turisty do restaurace místo na hrad
Je to už nějaký čas, co jsem pracovala na Karlštejně jako průvodkyně. Ráda na to vzpomínám, protože jsem tam potkala spoustu zajímavých lidí a s většinou z nich jsem stále v kontaktu. O velikonočním víkendu jsem tento krásný hrad navštívila znovu. Možná mi někdo budete odporovat, že je hezčí zvenku než zevnitř. Každému se líbí něco jiného, ale já k němu mám prostě jiný vztah. Podívala jsem se i do Kaple (Kaple sv. Kříže) a až slzu jsem zatlačila, jak mě to dojalo.

Jak se tak zamýšlím, nad tím, co bylo a co už není, zjišťuji, že se od toho neumím odříznout, starou kapitolu uzavřít, ale neumím se do ní ani vrátit. Neumím si představit (alespoň v tuto chvíli), že bych se na Karlštejn vrátila a znovu prováděla. Jak jste na tom vy? Vzpomínáte? Vracíte se do minulosti?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!