Poslední aristokratka

Zimní semestr utekl jako voda a byl tak náročný, že jsem sotva stačila přečíst jednu knížku. Štve mě to a poslední dobou mám čím dál silnější nutkání jít do knihovny. Vzhledem k tomu, že ale na podzim chystám na erasmus, tak by to nemělo moc smysl. Čtení mi ale chybí, proto když jsem před třemi týdny měla večer čas, šla jsem se podívat do knihkupectví a odcházela o dvě knížky bohatší. Jednu mám v plánu darovat a na článek o ní si budete ještě muset počkat. První jsem ale začala číst už tehdy a dneska jsem jí dočetla...



Knížka rozměru A5 si mě získala už přebalem, vím, jak povrchní. Pak jsem otočila a přečetla si zadní stěnu, která mě jako bývalou průvodkyni zaujala: "Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí. Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž by se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbíváni v zatlučených rakví...." Nelekejte se, nejde o historický román. Jde prakticky o deník mladé slečny, jejíž věk není specifikován, která se se svými rodiči přestěhuje z Ameriky do Čech na hrad Kostka, který její otec získal v restituci.

Jde o vyprávění z mě blízkého prostředí. Kniha taktéž dostala ocenění nejvtipnější knihy za rok 2012, tady máte několik málo úryvků....

"Max říkal, že v jeho (kastelánově) kanceláři leží desítky cedulí s vysvětlením, proč je Hvězda (další zmiňovaný objekt) zavřená. Nejzajímavější mezi výmluvami je zřejmě cedule s nápisem: Zavřeno kvůli výskytu paranormálních jevů."

"Otec se pokouší cvičit psy. Bohužel je velmi netrpělivý, nedůsledný a zjevně si myslí, že zvířata rozumí lidské řeči. Jestli to vyčetl z oné zastaralé příručky, nevím, ale jeho výcvik vypadá takto.
'Oline, sedni!'
Olin nechápe, co se po něm chce, a olizuje otci ruku.
'Sedni, debile.'
Otec tlačí Olinův zadek k zemi.
'Ježišmarjá, ty vole, sedni a seď.'
Olin pořád stojí, ačkoliv otec už na něm spočívá vahou celého těla.
'Ty si úplně normální debil. Sedni znamená, že pokrčíš zadní nohy a sedneš si na ten svůj posraný zadek, blbče. Takto.'
Otec si sedá na zadek, což Olin chápe jako výzvu, aby mu oslintal obličej.
'Jak si velký, tak si blbý.'
Obrací se na Laďu.
'Laďo, ukaž tomu volovi, jak se sedí.'
Laďa si před otcem lehá na záda.
'Druhý debil. Až řeknu lehni, tak si lehneš, osle. Teď máš sedět.'
Olin se odvrací od otce a olizuje ležícího Laďu.
'To není možný, co vy dva jste za kretény.'
Otec se uráží a odchází.
Celý výcvik končí otcovým vzteklým zvoláním: 'Až budete něco potřebovat, tak za mnou nelezte, idioti.'"

Podle úryvků jste si již určitě všimli, že nejde o nějaké intelektuální veledílo, ale o knížku, při jejímž čtení se budete smát na celou tramvaj či autobus. O knížku, která Vás bude bavit a kterou přečtete jedním dechem!

1 komentář:

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!