jsme lidi nebo co?

Bydlela jsem v Plzni, studovala jsem v Praze, zažila jsem leccos, ale to, co se mi stává za poslední týdny v Brně, to je doopravdy unikát! Bohužel ne v dobrém slova smyslu. Já na lidi hloupě nekoukám, podle vzhledu je neodsuzuju, snažím se je neutlačovat a nijak jim neubírat jejich svobodu, tak proč to oni dělají mě?! Nechápete, tady uvedu dva příklady, co se mi za poslední týden staly...
zdroj: www.google.com
Oba dva incidenty se mi staly v centru Brna, na České. Stojím si, přemýšlím o tom, co musím a nemusím a v tom ke mě přišel člověk. Minulý týden pán, že je mu zima, že je nemocný, že strávil noc venku a že chce jít do azylového domu. Tak mu říkám, slušně, že nejsem z Brna a že nevím, kde azylový dům je. A on, že to ví, ale že za dvě noci chtějí osmdesát korun a zda bych mu nemohla pomoci.

V těchto situacích mé pečovatelské srdce trpí, ale vzhledem k tomu, že jsem student, dřu, abych měla na chleba a nějaké ty radovánky kolem, rozhodně si nevyskakuju, tak prostě finanční pomoc odmítám.

A tak jsem pánovi řekla, že ať se nezlobí, ale že mu pomoci nemůžu. A odpověď? Ostré "nemůžu", docela jsem se bála, že po mě čapne, ale naštěstí se otočil na podpatku a odešel. Docela jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem se přesvědčila, že jsem udělala správně.

A dneska?! To samé místo, ta samá hodina. Přišla ke mě starší paní, že jestli bych jí nedala na jídlo deset, dvacet nebo třicet korun. A moje role se odehrála jako předchozí týden, slušně jsem jí odpověděla, že ne. A co mi dostalo? "Tak good day a bon apétit". Při slovech "bon apétit" mě sjela pohledem od hlavy až k patě a se zlým pohledem odkráčela. 

Zanechalo to ve mě docela následek. Musím na to pořád myslet a strašně mě to na jednu stranu uráží. Já taky musím z něčeho žít. Chápu, že se lidé mohou dostat do tíživé životní situace, ale oni také musí pochopit, že když žádají mladé lidi, tak prosí studenty, kteří jsou z velké části financováni rodiči a nebo si ukrádají z volného času brigádou, aby jednou za čas mohli jít ven. Je mi z toho ouzko, protože jsem slušný člověk a takové chování mě uráží.

Máte také takové zkušenosti? Napište mi, ať vím, že v tom nejsem sama. A taky mi napište, jak na takové "útoky" reagujete.


6 komentářů:

  1. Já jsem v tomhle ještě větší "ras"... Většina lidí si za svou tíživou situaci může sama... a nikdo jim nebrání, aby si snažili nějakou tu korunu také vydělat... já se přeci nebudu dřít, abych sponzorovala pak nějakého "cizince", který veme tu dvacetikorunu, kterou mu dám s dobrým úmyslem a místo noclehu si za ní koupí krabicák... jsou to drsná slova, ale bohužel realita taková je... Karol

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. znám jednoho člověka, co jezdil po Praze s musli tyčinkami v kabelce a vždy, když ho nějaký ten sociálně slabší spoluobčan žádal o peníze, vytasil se s nějakou tyčinkou a se slovy, že když ji nechce, nemá hlad a peníze nepotřebuje...

      Vymazat
  2. Sice pozdní komentář, ale přece... :)
    Za mně radím si tyhle zážitky vůbec nebrat osobně a už vůbec se s nimi trápit. Bydlím v Praze, děje se mi to pořád, student nejsem, špatně na tom taky nejsem a stejně těm lidem nic nedám, protože vím, že velké město jako je Praha nebo Brno pro ně má řešení, oni o něm moc dobře vědí, ale stejně to na lidi pořád zkouší. Bezdomovci se můžou jít v klidu vyspat pod střechu, kde dostanou i najíst, ovšem podmínkou je, aby byli střízliví. Pokud to nechtěj akceptovat, musej spát venku. A takovým lidem opravdu nemám zájem jakkoliv pomáhat. Možná je to strašně krutý a já se dostanu do pekla, ale nejsem matka Tereza :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji za podporu ;-) a za komentář :-) a pamatuj, nikdy není pozdě :-D

      Vymazat
  3. Takýchto zážitkom nemám veľa, ale predsa sa nejaké nájdu. Vždy sa, ale cítim nepríjemne, keď odo mňa nejaký taký človek chce peniaze. Beriem, že situácia je ťažká a je mi tých ľudí veľmi ľúto a keby mám milióny milé rada by som im pomohla, ale je naozaj aj veľa takých, ktorý by pomoc nechceli, lebo aj sami povedia, že lepšie im je na ulici. Ale zase tí, ktorí by tú pomoc potrebovali a aj by niečo dokázali, keby im človek podal pomocnú ruku, tak tých mi je ľúto. Občas ma hryzie svedomie alebo niečo vo vnútri, že som im nepomohla nedala nejaké drobné, ale naozaj ako človek čo nemá zvyšné peniaze, obracia každú korunu, tak z čoho mám dávať? Niekedy si aj pomyslím načo mi je kozmetika, knihy... prečo radšej neprispejem niekomu, ale potom si poviem, že veď nie som taká zlá prečo by som si nedopriala? Keď mám nejaké oblečenie čo nenosím a je ešte nositeľné, tak ho nepredám, ale darujem niekomu kto ho potrebuje. Samozrejme nie do nejakých organizácii, čo s tým oblečením bohvie čo robia, ale k ľuďom, ktorých poznám alebo ktorých pozná nejaký môj známy. Proste ku niekomu o kom viem, že to potrebuje. Je ťažké, keď má človek srdce, aby mu tých ľudí nebolo ľúto.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, když vím, že v tom nejsem sama, hned je mi líp ;-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!