UNESCO na Vysočině

Říjnový prodloužený víkend láká k výletům, zvlášť když meteorologové slibují slunečné počasí. Tady je třeba podotknout, že tentokrát se jim předpověď vydařila a my si mohli užít posledních teplých dní, to znamená procházky v tričku. Vydala jsem se svým štěstím do Třebíče, co si vzpomínám, tak jsem tam ještě nebyla, tedy čekalo nás objevování krás české země.

Nejeli jsme rovnou trasu Brno - Třebíč, ale chtěli jsme využít volného času k návštěvě i dalších zajímavých míst v okolí, podél trasy. Vybrali jsme si Dalešice, jejichž pivovar je velmi známý, i Vy jste o něm už určitě slyšeli. Ne? Ale no, podívejte. Bohužel, z důvodu úspornosti uveřejněných informací na internetu, jsme přijeli ve špatný čas, tedy prohlídka byla až za hodinu a půl. A co čert nechtěl, hospůdka v pivovaru byla plná lidí a odehrávala se tam nějaká akce, a tak jsme návštěvu museli prozatím oželit a slíbili jsme si, že se tam zastavíme někdy příště.

A tak jsme se vydali přímo do Třebíče. Historku o ubytování nechám na konec. Nejprve něco o krásách města, které leží na řece Jihlavě. Je větší, než se zdá, má kolem čtyřiceti tisíc obyvatel, musím ale osobně říct, že bych tam bydlet nechtěla. Je to takové roztahané a vlastně na samotném Karlově náměstí toho ani moc není kromě parkoviště, chyběla mi tam zelená plocha. Jsou tam jen kočičí hlavy. Nicméně, pravdou je, že domy se sgrafity a proškrabávanou omítkou jsou krásné a "rynek" je poměrně velký, jen o něco málo menší než je Václavské náměsti.
 Dále bych pak vyzdvihla svatomartinský kostel, který byl bohužel zavřený, ale jeho okolí, úzké uličky, bylo kouzelné. Dokonce měl kousek pod ním obchod švec a ve výloze měl nainstalovanou takovou malou ukázku historie obuvnictví.
Samozřejmě, vrcholem celé Třebíče jsou památky zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, stalo se tak v roce 2003. 
Jedná se hlavně o Židovskou čtvrť, která je oproti Karlově náměstí na druhém břehu řeky Jihlavy. Je skvěle dochovaná, krásně udržovaná a zachovává si svou jedinečnou atmosféru. Prostě to na Vás dýchne, když tam vejdete. Nemusíte mít mapu, neztratíte se a zároveň Vás cedulky na domech zasvětí do historie jednotlivých domů. Překvapením pro mě bylo, že oproti židovské obci byl jejich hřbitov za kopcem Hrádkem, kam byl dle informací přesunut v 17. století.. I tam jsme zavítali s tím, že fotoaparáty zůstaly vypnuty jako projev úcty k danému místu. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1631, ale nenašli jsme ho. Písmo na těch nejstarších náhrobcích je poznamenáno zubem času a je tedy většinou nečitelné. V Třebíči je dnes k vidění kolem tří tisíc kamenných náhrobků. Obřadní síň, která je vedle vchodu na hřbitov je z roku 1903 a dodnes se v ní mohou provádět pohřební obřady dle židovských tradic.

Pod ochranou UNESCO je také bazilika sv. Prokopa, kam je možné se podívat, avšak při našem štěstí jsme opět propásli správnou hodinu a na čekání na další byla zima. Prošli jsme si tedy okolí. Prohlédli jsme si soukromou bylinnou zahrádku a také přilehlý park. Bazilika je dneska součástí komplexu třebíčského zámku, který byl ale z důvodu rekonstrukce uzavřen. No co, nemáme to z Brna tak daleko, snad budeme mít příště větší štěstí.
A nyní k ubytování. Podnik dělají lidi. Může být sebelepší, ale pokud máte nepříjemný a neochotný personál, tak s tím nic neuděláte. Bohužel tento dojem jsme si z Třebíče odvezli, a tak víme, kam už tedy nikdy. Na druhou stranu můžeme doporučit cukrárničku na břehu Jihlavy hned u Židovské čtvrti. Jako město na výlet mohu Třebíč doporučit a snad Vám jen popřát větší štěstí na ubytování.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!