podzim


"Co to? Nééé, to už je zase ráno...." Budík zvoní, budí mě, venku šero a sychravo.... Další podzimní den. Dnešek se ale od ostatních liší. Proč? Protože jsem se rozhodla. Je hrozně jednoduché podlehnout podzimní náladě, té šedi, která prostupuje celým městem a nakonec pohltí i nás. Není sama, vodí se za ruku se zimou. S chladem, který jakoby Vás obejmul a vzal pod kabát. Nechce Vás pustit a pomalu Vás mrazí v každičkém článku prstů a stoupá vzhůru k ramenům, až se dostane na krk. To citlivé místo, které jste zrovna dneska špatně omotali šálem anebo vůbec...

...stojíte na zastávce s hrstkou dalších lidí, kteří míří do školy, do práce, na úřad, prostě někam musí. Nikdo z nich se nesměje. Tváře se snaží zakrýt klopou kabátu nebo šálem. Brání se chladu, ale marně, už je dostal...

....hodiny běží, ručičky chvátají a najednou je poledne. Mlha, která se držela v údolích a mezi domy do poslední chvíle, se neubránila slunečním paprskům a stáhla se do ústranní. Zítra to zase zkusí, to je jisté. Ale teď už panuje světlo. Stromy, které se převlékají ze zelené do odstínů žluté, oranžové a hnědé, tančí s čerstvým podzimním větrem. Ten nese městem tu typickou vůni padlého listí, kaštanů a odpoledního slunce, které se snaží rozpálit vychladlé ulice, ale je pozdě. Je říjen, a tak jen zahalí odpolední město do žlutého světla bez větší síly. Jeho západ jakoby se s námi každý den loučil. Jakoby se snažil nám vynahradit ta chladná a mrzutá rána, do kterých se probouzíme. Na obloze spolu s mraky vytváří krásná panoramata a obrazce, které byste ve fantazii jen těžce hledali....

...a jak ztrácí sílu a pomalu mizí za obzorem, barví nebe do fialové barvy, která pomalu splývá s černou tmou a ustupuje hvězdnému koberci. Noční obloha je jako bál. Hvězdy se blýskají a září jako slečny, co se fintí na večerní taneční. Zda-li si pro ně přijde jejich vysněný tanečník. Zda s nimi protančí celý večer, celou noc. Nebeským tanečníkem je měsíc, který při příchodu na bál oděn do oranžového kabátu si odloží v šatně na obzoru. A na parket již míří s leskem, za který by se nemusela stydět ani vodní hladina v jeho záři....

....hodiny letí a mlha se opět hlásí o slovo. Žene hvězdy do peřin a měsíc domů. Pomalu se šíří městem a nezapomene ani na jednu ulici. Roztahuje své perutě až získá nadvládu nad celým městem, které pak miliony budíků budí do dalšího rána.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!