kuchyňské omyly a přešlapy

I mistr tesař se někdy utne. Navíc můžou přijít dny, kdy se Vám prostě nedaří. Co se může vysypat, to se vysype. Co se může vylít, to se vyleje. I mě se to stává. Někdy častěji, jindy mám úspěšné období. Ale vždy je třeba se tomu zasmát, třeba i zpětně a hlavně si z toho nedělet hlavu. Abyste neřekli, že Vám jen radím a že si asi připadám jako naprostý profesioál, přináším Vám tři mé "katastrofy", na které si momentálně vzpomínám. Tak si udělejte pohodlí a bavte se!

Pepř

Asi si říkáte, co se na tom dá zkazit, ale vězte, že hodně. Kolik druhů pepřů je, tolik je jejich sil. Tady doopravdy můžu mluvit o mém ponaučení.

Byla jsem ve Švýcarsku už určitě delší dobu, myslím, že to bylo na jaře. Už jsem věděla, kde co v kuchyni najdu. A byla jsem si tak nějak jistá v kramflecích. Připravovala jsem oběd. Měly být obalované ryby podle babiččina receptu. Samotný recept Vám se někdy dám, je to doopravdy chutné. Vše spočívá v tom, že ryby neobalujete v klasickém trojobalu, ale v takovém těstíčku. I těstíčko je třeba okořenit. No, a v tom byl právě kámen úrazu. Místo po bílém pepři jsem sáhla po jeho černém bratříčkovi. Asi už tušíte, co se stalo...

...Já nic netušíc jsem ryby obalila v připraveném těstíčku, osmažila a naservírovala mým dvěma mladým strávníkům. Já dál smažila, ale oni se u stolu kroutili jak žížali a rýpali se v tom jak bába v bolavym. Tak jsem je za to pokárala, že to se s jídlem nedělá. Vše jsem pochopila, až když jsem si sedla ke stolu a zakousla se do ryby. Ááááááááááááááááá. Pálilo to, nedalo se to sníst. Černý pepř je mnohem silnější než bílý, a tak se stalo, že jsem jednoduše těstíčko přepepřila. Co s tím? Obal jsme z ryb srýpali a ryby snědli. Ponaučení? Dávejte si pozor, když kořeníte, po čem saháte. 

Dort

I tato historka se tak trochu váže se Švýcarskem, pokud si dobře vzpomínám. Byl podzim, kdy má táta svátek a já se chtěla blýsknout tím, že mu upeču výborný čokoládový dort. Ha, změna, tedy ne úplně. Tento dort jsem poprvé pekla na zámku, na Žlebech jednomu šermířovi k narozeninám, ale můj omyl se doopravdy stal, když jsem přijela na tátův svátek ze Švýcar. Hihi, moje paměť dostává zabrat! V tomto případě hraje velkou roli nervová stabilita a kreativita.

Pekla jsem tedy jednu z variací na známý vídeňský dort Sacher. Vše šlo překvapivě hladce a dost se již pekl v troubě. Budík zazvonil a já ve spěchu a ve stresu, aby vše bylo ideální, zapomněla do dortu píchnout špejlí. Co myslíte? Samozřejmě, zákon schválnosti zafungoval a když jsem ještě teplý dort podélně půlila nití, zjistila jsem, že je uprostřed nedopečený. Co teď? Co s tím? Zpět do trouby? Nepo připravit nový? Na to už nebyl čas. 

Projevila se zkušenost mé mamky, která se objevila v ten moment v kuchyni a problém byl vyřešen. Z klasického tvaru jsme vykrojením prostřední nedopečené části vytvořili dort à la pneumatika. Bylo s ním sice složitější manipulování, ale jinak se vše vydařilo a hlavně byl poživatelný. Navíc měl u pozvaných hostů velký úspěch právě originálním tvarem!

Povrchové nerovnosti například tvarohového dortu se dají zakrýt ovocem ;-)
Dekorace

A na závěr jeden vypečený průšvih. To se totiž nedá nazvat jinak. Já jsem totiž byla dlouhou dobu nepřítel s troubou a to se mi právě vymstilo!

Tahle historka je už hodně stará. Posouváme se časem do doby, kdy v televizi šla Prima vařečka. To už je hodně dávno. Byl předvánoční čas. A jako jeden z tipů uváděli ve zmíněném pořadu tip na vánoční dekoraci - cukrové ovoce. Moc se mi tento nápad líbil, a tak jsem se ho rozhodla uskutečnit.

Byla jsem ten večer sama doma, a tak jsem využila volného pole působnosti a jala se konat. Skoro profesionálně jsem nakrájela citron na plátky. Ano, krájení, když je ostrý nůž, mě baví dodnes. Naskládala jsem plátky na talířek, poctivě posypala cukrem a protože jsem nekámošila s troubou, strčila jsem to do mikrovlnky. V návodu říkali dát zapéct na deset minut na plnou teplotu. Barunka, otočila kolečkem s teplotou doprava a nastavila možná i těch deset minut, to už si nevzpomínám.

Asi nemusím říkat, že po nějaké té minutce se začala bytem nést taková podivná "vůně". A když mikrovlnka zazvonila, dílo bylo dokonáno. Po otevření jejích dvířek se vyvalil kouř. Talířek byl vařicí, že jsem jej musela vyjmout pomocí chňapky a ve chvíli, kdy jsem ho vyndala ven, se mi rozlomil v rukách na dvě půlky! Ovoce na něm bylo natolik zkaramelizované, že mělo barvu uhlí. Došlo mi, co se stalo, a tak jsem vše dala do igelitky a rychle s tím utíkala do popelnice. Doma jsem pak větrala, pálila františky a sprejovala tím, co mi přišlo pod ruku. 

Mamka na to samozřejmě přišla. Já zapírala, ale víte, co mě prozradilo? Úplně žlutá mikrovlnka! Dneska už se tomu smějeme a musím říct, že od té doby jsem cukrové ovoce na Vánoce nikdy nedělala!

A co vy? Taky máte podobné historky z kuchyně? Sem s nima!

1 komentář:

  1. bílý pepř je mnohem pálivější než černý a žížaly se píšou s tvrdým Y

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!