ve správnou chvíli nepřipravená

Asi to všichni známe, když po něčem toužíme. A najednou ten moment či situace nastane a my nejsme připraveni. Život nás prostě vede tam, kam chce ON. Já sama jsem toho příkladem. Naplánovala jsem si život a nejbližší roky v Plzni. V zaběhlém "stereotypu", v pohodlí a jistotě. Pak ale přišly příjimačky na navazující studium a život řekl: "ne, ne". A já se s tím už jen musela srovnat. Samozřejmě na to nejsem sama, naštěstí.

A takových situací je v životě plno. Já jsem ale nechtěla zabředávat do filozofování. Impulz k dnešnímu článku byl jednoduchý. Jela jsem od jedné kamarádky. Bylo po sedmé hodině a hlavně po dešti. Příroda se chystala ke spánku pod dozorem posledních snad letních paprsků.



Když jsem ale sjela do města, naskytl se mi ještě krásnější pohled. Nad příjezdovou cestou stála jako brána obrovská duha. Byla neobyčejně široká, barvy se opakovaly. Byla vysoká a hlavně byl vidět celý oblouk. Tak jsem bláhově několikrát zastavila a co myslíte? No, nepochodila jsem. S mým mobilem jsem ji prostě vyfotit nemohla. "Nevešla" se mi tam! Zrovna když by se mi hodil můj kámoš Nikon, tak jsem ho u sebe neměla. A v tom je celá ta pointa. Kdybych ho měla, cvakla bych a frčela dál. Takhle jsem si duhu krásně prohlédla a to je určitě lepší.

Co vy? Nemáte nějaký zážitek, kdy jste byli situací odhaleni jako nepřipraveni? Dejte mi určitě vědět a já se ozvu, jak to vypadá s mým přesunem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!