mít pocit jako ve filmu n°2

Ano, ti, kteří můj blog sledují pravidelně od jeho začátku ví, že dnešní název není originál. Musela jsem si ho ale vzhledem k okolnostem půjčit, protože tentokrát jsem měla pocit, že ve filmu hraju. Že jsem součástí poslední scény romantického filmu a všechno to ve mě vřelo.

...kdy ti to jede? 
Za čtyři, tři minuty.
Dobrá, budu tam. Už běžím...

Po tomto rozhovoru následoval zběsilý běh na nádraží, na nástupiště č. 2. Stejně jako ve filmu se mi lidé motali pod nohy. Dokonce jsem vyběhla z průchodu na špatné místo, a tak jsem musela opět do něj. Podruhé jsem se už ale nespletla. Vyběhla jsem na nástupiště. Rozhlídla se. A zahlédla ho za skupinkou lidí. Také mě vyhlížel. Když mě spatřil, objevil se mu rtech úsměv. Ten, co mu tak moc sluší. Ten, co mě dělá šťastnou. Čas jakoby se zastavil. Znovu jsem se rozběhla a ve chvíli, kdy jsem ho políbila, přijel vlak. Rozloučili jsme se a já měla ten kouzelný pocit jako ve filmu.

Foto: google.com



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!