Žlebská střela

Moji milí,

předem se musím hluboce omluvit za svou neschopnost. Za psací odmlku, která byla způsobená událostmi během mého návratu do Čech a do české reality. Po týdenním pokusu o aklimatizaci jsem se přesunula na zámek množit koruny. Bohužel, letošní srpen by se dal označit za černý, takže ho umístíme do šuplíku s černýma puntíkama a budeme se věnovat září, které se (zatím) zdá být úspěšné...


...Jednoho dne jsem se rozhodla se vydat na výlet, na západ a na východ (Pozor pro Cimrmanovce, nebylo to na sever a na jih...), tam a zpátky, ale pořád "tu-dum tu-dum" tedy mašinkou. Nebyla to ledajaká mašinka (teď mi v hlavě hraje Mašinka a před očima se mi promítá ten krásný večerníček, taky si ho pamatujete?), ale byla to žlebská střela. Jeden jediný vagónek, ale pro příběh nám úplně stačí.

Byla nebyla jedna malá roztomilá červená mašinka jménem...nevím, jak se jmenovala (Tomáš to nebyl :-D ). A to se tak za dvacet minut naplnila lidma, kteří dorazili od Prahy, Kolína, Kutné Hory, Brna, Havlíčkova Brodu, prostě ze všech čertů! A protože žlebská střela jede ve středu po třetí hodině mimo normální "víkendový" jízdní řád, tak jsme tam takhle čekali dvacet minut, tedy já. Postupně se kupéčko - vagónek plnil. Co člověk to zajímavý úkaz.

Tak například slečna šikmo naproti mě. Bruneta, shora odbarvená "na lišku" (pro Martinku a princeznu), umělé řasy, umělé nehty a očividně je kombinace růžové a černé je in. Ale byla sympatická, takže palec nahoru.
Pán, který přišel mezi posledníma. Měl béžové kalhoty, červené pruhované tričko a černou tašku. Sedl si přímo naproti mě a byť jsme oba malého vzrůstu, málem jsme se dotýkali koleny. Ne, nebojte, žádná romantika se nekonala, bylo tam moc lidí ;-)
Pak tam byli klasičtí školáci, s taškami na půl žerdi, žvejkačky všem na odiv a hlavně aby je bylo slyšet nebo vidět, jak usilovně pracují se svými přenosnými krabičkami, kterým se říká "mobily".
Ale hlavní roli při dnešní jízdě měl on...modroočko v pruhovaném oranžovém triku. V džínových kraťasech a s mohutnými hodinkami ležérně navlíknutými na zápěstí. Co na něm bylo tak zvláštní, kromě toho, že se jako jeden z mála v tom vlaku uměl obléci? Zjevně jsem ho zajímala já. Z nějakého důvodu jsem jeho hluboké modré oči nenechala chladnými. Seděl přes uličku naproti mě, cca metr ode mě a ještě se ke mě nakláněl. Nervózně si hrál s mobilem a nemohl ode mě odtrhnout oči. Musím říct, že jsem se tím bavila. Vzhledem k tomu, že dotyčnému bylo stěží dvacet. Cukaly mi koutky a dělalo mi to hrozně dobře. Kromě těch všech plusů měl jednu velkou vadu - nevystoupil se mnou a nepomohl mi s kufrem na zámek :-D Tím naše motoráčkové rande skončilo.

Kromě samých dobrých zpráv mám i jednu smutnou, Žandu opustil Lojzíček sněhová vločka. Žando, drž se a tady máte tu love story!

1 komentář:

  1. boží, těším se na další... :) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!