ztraceno v překladu

Ne, nejedná se o název filmu, ale o krutou realitu. Od čtvrtka tu mám totiž svou malou (patnáctiletou, ta by mi dala :-D) sestřičku a musím spoustu věcí překládat, i když kluci s ní komunikují ve slovenštině. A tak nějak zjišťuji, že moje mluvená čeština připomíná vyjadřování dětí na prvním stupni základní školy. Pomóóóc...


Co se týče zážitků, tak je toho tolik, že večer padám obličejem k polštáři a ráno bych budíka nejraději deportovala na druhý konec planety, takže se omlouvám za pomlky a prodlevy ve psaní. Minulý týden byl speciální, už jsem neměla středeční kurz a tak nějak se všechno připravovalo na příjezd dalšího nábytku z Čech. Ano, i při takovém kurzu jaký koruna drží posledních několik týdnů se pořád vyplatí si nechat dovézt nábytek na míru z naší kotliny.
Ani tentokrát naši nezklamali. Když s nimi mluvím přes Skype, klape všechno v pohodě, ale když mě vidí "v akci" tady daleko od domova a vítají/loučí se se mnou, tak jsou ty jejich stisky a objetí tak nějak delší a silnější. Prostě se mi snaží v sekundě nahradit to, o co jsem podle nich během toho roku přišla, je to skvělý pocit.

Oproti normálu jsem tu měla rodinku skoro tři dny, a tak jsme stačili navštívit i zdejší přírodní rezervaci s kozorožci. Já tam byla od svého příjezdu již potřetí, ale s těmi roháči jsem měla premiéru, za to stála za to! Z devítičlenného stáda jsme jich viděli pět, a to navíc z blízké vzdálenosti. Když jsem je fotila, pořád se mi hlavou honilo: Teď vyskočí, rozběhne se za mnou a buď mě do zadku kousne nebo mě nabere na rohy! :-D
Naštěstí se tak nestalo a já se mohla kochat jejich krásnou. A tím, že se jedná o raritu, byla jsem nadšená, že jsem tam zrovna s našima. Jak se nám dařilo co se týče fauny, tak počasí mi ukazovalo prostředník. Sice nepršelo, ale bylo hnusně. Jak řekla mamka: "Nemůžeš uplatit všechny, kozorožci vybrali všechny body."

V sobotu jsem utratila poprvé za celý rok (Ano, jsem škrt.) peníze ve zdejší vyhlášené čokoládovně, ve Walderu. Za pár bonbonů tu člověk nechá majlant, ale stojí to za to! Je skvostná, rozpouští se na jazyku a nechává tam příchuť čokolády, ořechů,...a prostě toho, co si koupíte :-D

Nedělní počasí lákalo k nějaké procházce, a tak nás Pierre vzal do hor. Na druhý nejvyšší kopec švýcarského Jury - Chasseron (1607m.n.m.). Viděli jsme odtamtud Lémainské jezero (Ženevské, ono se tak ale vůbec nejmenuje), Francii a spoustu dalšího. I když byla horší viditelnost, skvěle jsme si to užili. Děti dostali za výšlap zmrzlinu a byly spokojené ještě víc než po palačinkovém obědě :-D
A protože naši v sobotu odpoledne odjeli a Terezka mi tu zůstala, tak jsme zpátky z kopců sjížděli jinou cestou, aby toho hodně viděla. Pierre vyprávěl vše, co věděl a já se snažila překládat. Ano, moje čeština je doopravdy tristní! I sám Pierre říkal: "To bude na těch prohlídkách vypadat. Prý, nechcete to raději ve francouzštině? Nebo, počkejte, já si jen vzpomenu, jak se to řekne česky! :-D Jeli jsme zdejším vojenským prostorem. Poprvé v životě jsem viděla "tobleróny", betonové hranoly, které v dobách válek informovaly tanky válčících zemí, že přijely na švýcarskou hranici a že se mají otočit a jet jinam. Dále jsme přejížděli místo, kde byla (je?)  podminovaná silnice a v přápadě nebezpečí ji bylo (je?) možno zničit.

Počasí nám dovolilo se teď několik dní koupat v jezeře, které si hraje na chameleona a zároveň odpovídá na otázku, proč je moře modré. Protože se v jeho hladině odráží obloha. Přikládám názornou ukázku....


...a takovými to scenériemi se se mnou země helvétského kříže loučí. Už mě čekají jen dvě noci a bude to fuč. Sice na mě čeká země galského kohouta, ale víte, něco to do sebe má. Jezero u baráku, hory za domem a k tomu čistý vzduch, sýry a čokoláda. Má to jen jedinou vadu, krutě se za to platí.

1 komentář:

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!