měnit plány

Znáte tu situaci, kdy Vás někdo do něčeho tlačí, vy s tím napůl souhlasíte, ale nejste o tom vůbec přesvědčeni, ba naopak s to nechcete? Tak přesně tohle jsem zažila. Neumím v takovýchto situacích moc dobře chodit a bruslit, ale pro tentokrát jsem se odhodlala a prostě řekla ne. Možná pozdě, ale řekla, takže jsem na sebe hrdá!






Sobotní večer jsem strávila s Marťou na akci umělců s názvem Achtung. Bylo to takové prázdné, nic mo i posle slov Marti a úvodním kouskem tam byla, podle mého názoru, umělecká parafráze na film Muži, kteří nenávidí ženy. Než se dostanu k jejímu popisu, bylo by vhodné Vás přenést na dané místo. Představte si ulici, velkou a širokou, asi jako v Americe nebo Champs des Élysées v paříži. Najednou se před Vámi otevře podchod, je polepený plakáty žluté barvy a posprejovaný. Bar, který je vidět už shora, Vám ale napovídá, že jste na správném místě. Když se dostanete do střed, máte čtyři únikové trasy – první, kterou jste sem vešli. Druhá, kam byly směrovky na toalety. Třetí, která byla zahrazená podiem a čtvrtá se schody. Uprostřed toho všeho byla kovová pyramida s jednou prázdnou stranou. Uvnitř seděla holka menší postavy, hubená a oblečená do černého. Popíjela a kouřila. Myslela jsem si, že se hned na začátku akce unavila, ale mýlila jsem se – byla to umělkyně a na začátek teprve čekala.
Usadily jsme se s Marťou na schodech s jedním jejím kamarádem, jméno už si bohužel nepamatuju a konverzovali jsme. Tedy, oni, chlapec je jaksi zakoukaný a mě spanile ignoroval. Mě to nevadilo, mohla jsem se soustředit na to, co se dělo dole. Nejprve se ozývaly hrozné rány. Jako když bacíte kovem o kov. Po nějaké době se objevila zmíněná slečna, která vylézala pomalu ven. při každém jejím pohybu zazněla hrozná rána, pak jsem pochopila proč. Na botách a rukách měla magnety. Díky nim se mohla umělecky plazit po té pyramidě, i zvenku, i hlavou dolů, i si na ní stoupnout a podobně. K tomu hrála taková temná muzika, ale ať už to každému připomínalo cokoli, slečna si vysloužila potlesk.



V neděli byla na programu kola a také pěkné vedro. Obojí se vyplnilo, objížděli jsme s rodinkou a rodinou Pierrovy kolegyně biennské jezero v asi třiceti stupních. Čtyřicet dva kiláků jsme si zpříjemnili grilováním, koupáním i hrou u městské fontány. Hádejte, kdo prohrál? Ano, já, když se proti mě spikli tři malí kluci a dva tátové :-D Alespoň mi chvíli bylo spíše chladno než vedro. I když musím říct, že jízda na kole ve vedru je docela příjemná, dokud nezastavíte. :-D 

Dojezd domů už tak příjemný nebyl, neb jsem zjistila, že mi tak trochu hřejou a pálí záda. Takže jsem se nabízela coby plotýnka perpetuum mobile, ale nikdo neprojevil zájem. O týden později už jsem oloupaná a těším se na další víkend, až se zase budu moci vystavit té ohnivé kouli, co nám kouzlí úsměv na rtu.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!