zpátky do minulosti

Dnešní příspěvek není reklamou na Evropu 2 a její Zpátky do minulosti, ale doopravdickým návratem o několik let zpátky. Co mě k tomu vede? Pokleslá mysl chtíc se vrátit do časů, kdy bylo veselo, a pak také jeden článek na  Zuzčiném blogu a písnička od Gabči. A o čem to tedy bude?


Vím, modrá vypadá jinak, berte na vědomí, že je mu pět let :D
Škrmdtidudum...a píše se rok 2007, deset navzájem cizích lidí se sešlo na ruzyňském letišti a obléklo stejnokroje - modrá trika s českou vlajkou a zatím nic neříkajícím nápisem.  Nasedli jsme společně s teamleadrem Kubou na letadlo směr Dublin plni očekávání a pomalu se seznamovali. Já jsem letěla poprvé. Měla jsem strach, ale jen do té doby, než si vedle mě sedl pán, co se bál víc a místo oběda si dal jen kafe. Dublinské letiště si nepamatuji, ale vím, že nás tam naložili do takové minibusu a jeli jsme napříč celým Irskem na druhý, tedy západní břeh, do Galway, kde právě ten den byly nějaké slavné a velkolepé dostihy, takže cesta trvala dvakrát déle než normálně. Konverzace nevázla a složení kluci holky - půl napůl se zdálo být ideální. Po příjezdu jsme se ubytovali v lodi s názvem Lord Rank, dnes je šedesát metrů pod hladinou někde u Irských břehů. Jednalo se o dvoustěžeň dlouhý cca dvacet metrů a jeho vyšší stěžeň měl, myslím, jedenáct metrů. (Možná kecám, už nevím přesně :-D) Všichni jsme spali v jedné kajutě, místo postelí byli zásuvky - postele s bočním čelem, abychom při plavbě nepadali na zem.
Lord Rank
Posádka se skládala z jedenácti Čechů a čtyř členů stálé anglicky mluvící posádky, ano, komunikace probíhala v angličtině. Vzhledem k tomu, že z nás Čechů uměl plachtit jeden, byl zapotřebí rychlokurz. Ten jsme zvládli druhý den. V přístavu jsme rozkládali a skládali plachty, učili se, kam patří jaké lano a za co tahat a na co naopak vůbec nesahat. Pak jsme se prošli městem a následující den vypluli. Foukal vítr, takže jsme jeli v náklonu, pluli jsme kolem Moherských útesů a bylo nám řečeno, že země musí být na levoboku, jakmile spatříme zemi na pravoboku, máme informovat kapitána. :-D

Za celou tu dobu jsme se naučili spoustu věcí, kotvili jsme v přístavech u mola i u dalších lodí, kotvili jsme v zátokách, vařili v náklonu, propluli probouřenou noc, ustáli kontrolu totožností a spoustu toho viděli. Nálada většinou vládla skvělá, viz ta písnička od Gabči. Zpívali jsme, i když byly tři hodiny ráno, naše skupina měla službu, foukal vítr, pršelo a vlny našemu Kubovi osolily čaj. Přestože jsme se na počátku neznali, dopluli jsme do cíle jako jeden tým a přísahali si, že budeme v kontaktu. A jak to dopadlo?

naše crew

Po návratu do Čech už jsme se nikdy nesešli v plném počtu, přesto jsme s několika lidmi udržovali kontakt, ale dnes je to pět let a já mám kontakt na jedinou osobu. Ale to je život a už to tak bývá. Bylo to skvělé a všem bych přála takovou zkušenost, byť jsem už některé věci zapomněla a na loď bych si jen tak netroufla, stálo to za to!

1 komentář:

  1. Zrovna jsem si na tuhle příhodu nedavno vzpomněla :) Zní to jako báječné zážitky :) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!