změna

Týden utekl jako voda, můj čas ve Švýcarsku přišel opět o další dny a já nabyla další zážitky. Jestli to bude mít s blížícím se odjezdem stoupající tendenci, tak odsud odjedu zážitky přímo narvaná a totálně nevyspalá, ale co...vyspím se v důchodu. Ach, chyba, moje generace už do důchodu nepůjde, ale těšit se a dělat si na dějeme můžeme!


Uplynulý týden se nesl ve jménu změny, neb se mi zvedla nálada asi tak o dvě stě procent, uklidila jsem si zase jednou svůj pokoj a zase jsem si o trochu zútulnila. Tímto bych chtěla poděkovat Marti za její dárek, udělal mi strašnou radost a hlavně už zdobí můj pokoj. Voilà...


...no, řekněte, není to nádhera? Je!

Nějaké zajímavé dění přišlo s pátečním večerem, kdy jsem hlídala kluky. To byl zážitek - Maxim usnul v půl osmé večer a spal do druhého rána do sedmi a s Yannickem jsem také udělala rychlý proces, a tak měla Barunka večer pro sebe, ale moc nevyváděla, neb jí čekal náročný den. A ten stál za to!

Ve vesnici na druhém konci Neuchâtelu se odehrával o tomto víkendu svátek vína, a tam jsme s Mariannou nemohly chybět! Vše začalo velmi dobře, já jsem našla spojení. V sobotu ráno se vyhrabala z pelíšku, sedla na vlak z Gorgier a byla zvědavá, co mě potká. Když jsem čekala na vlak z Neuchâtelu směr St.Blaise, kde měla přistoupit Marianna, a pak jsme měly pokračovat do Cerissier, dostala jsem od Marianny zprávu, zda jsem si jistá, že ten vlak jede a jestli doopravdy staví v St. Blaise. Jaké bylo mé zjištění, po pár smskách, že vlak sice jede, ale staví na druhém nádraží v St. Blaise, a tam se Marianně nechtělo. Tak jsem se přizpůsobila proti své vůli jejímu plánu, který byl následující...Dojet za ní jiným vlakem, který jede přesně tou trasou, kterou ona chce. Ona přistoupí. Společně vystoupíme na další zastávce, kde nastoupíme na autobus, který nás odveze do víru dění. A realita? Nasedla jsem na vlak, Marianna přistoupila, vystoupily jsme, ale autobus nepřijel. Takže jsme po půlhodině nasedly na vlak zpátky a o hodinu později oproti plánu (:-D) jsme nastoupily do vlaku, který jsem naplánovala a konečně dorazily na místo.

Jednalo se o degustaci vína s letošním motem: olympijské hry. Každý stánek měl svou specializaci, takže jsme si koupily pivo ve stánku s badmintonem, jehož zahrádka byla ozdobena lyžemi a ledními bruslemi. Skleničku vína  jsme dostaly ve stánku s maskoty a kalamáry si koupily u volejbalistů :-D
Součástí byla i prezentace vesničky a vinic a to originální formou - turistickým vláčkem. Takže jsme s Mariannou zaplatily tři franky a s pivem jsme nastoupily do prvního kupé druhého vagónku. Já své pivo stačila před odjezdem vypít a mohla po cestě fotit, zatím co se Marianna pravidelně polívala svým chmelovým nápojem, neb vláček drncal jak České dráhy! Po příjezdu už se pivo nedalo požít, neb bylo vydrncané, tedy zvětralé :-D :-D :-D A co jsem se při poučné jízdě dozvěděla? Že k vesnici náleží padesát hektarů vinic a na polovině z toho se pěstuje pinot, ale už nevím, jestli gris nebo noir! :-D :-D :-D Bylo doopravdy veselo, mezi povídáním nám pouštěli muziku, takže jsme trsaly a užívaly si to!
Nechyběl ani tradiční průvod tzv. guggenmusik, což jsou hudební uskupení podobné našim dechovkám s tím, že hrají nejen klasickou muziku, takže jsme například mohly slyšet známou YMCA v provedení příčných fléten a tak. Se sklenkou růžové vína na slunku jsme si to s Mariannou užívaly, ona natáčela a já dělala, že tancuju. Nasmály jsme se! Na závěr, když už jsme byly poněkud unavené, jsme se rozhodly, že završíme celý den oslav něčím ostřejším. Vrátili jsme se do stánku volejbalistů a každá si vybrala svůj drink. Mě ještě čekala akce u zmíněné Marti, tak jsem si dala jen "cuba libre" bez limetky, ale Marianna do toho šla na tvrdo - dala si dvojtou vodku! Dovrávoraly jsme před nádraží, kde jsme si chtěly drinky vypít. Jak to dopadlo? Fotila jsem Mariannu, jak drží olympijskou vlajku pupíkem, zafoukal vítr a já měla po drinku... :-/ Marianna to do sebe hrdě kopla a jely jsme dom.

Já jsem si udělala ještě mezipřistání v Neuchâtel - Serrières, kde jsem splnila misi - pomohla jsem princezně, aby z ní byla zase zlatovláska :-D Kromě toho se Marťa postarala, aby Anička nešla příští týden na svatbu učesaná/neučesaná, oblečená/neoblečená. Chudák Elliot (kocour) trochu trpěl, přeci jen jsme byly tři ženský na jednoho, ale dospěly jsme k názoru, že zženštěl :-D to je slovo, co?

Do postele jsem padla kolem půl jedné a celých devět hodin jsem si užívala sladkého spánku. Klidně bych proležela celý den, ale jeli jsme ke známým na oběd. Zdá se to být normální, že? Ale co potom, když přijdete na návštěvu na oběd, a pak tam smažíte kýbl bramborákového těsta??! Ne, nekecám! Ale byla to sranda, protože paní domácí si myslela, s jakou nepřišla novinkou a velice se divila, že obě s Jankou bramboráky známe a dokonce umíme recept nazpaměť! :-D Po hodinovém pečení přišla na řadu další pecka. Madam hodila na pánev srnčí maso, nenaložené a hlavně toho byl flák, nebylo nakrájené na plátky :-D Prej, tady píšou z každé strany opékat čtyři minuty. No, my byly s Jankou mrtvé! :-D Ale nakonec vše dobře dopadlo a v půl čtvrté odpoledne jsme obědvaly srnčí maso flambované s kirschem podávané s bramboráky a na másle opečenými koktejlovými třešničkami a banánem. Bylo to výborné! I když to zní asi trochu šíleně.

A teď už nás čeká další týden a další zážitky. Co přijde, na to si budete muset zase chvilku počkat, ale slibuji, že to bude stát za to, ostatně jako všechny moje zážitky! :-D

2 komentáře:

  1. hustej clanek, pani novinarko :) princezna je princeznou, ma dokonce krasne saticky a s heslem "meme pas peur" se riti do dalsiho tydne :)

    OdpovědětVymazat
  2. když nebudeš žít v čechách, tak budeš třeba moct předčasně odejít do důchodu.. :D Krásná zeď (+taky bych si měla uklidit :)). Ježiš ňám, příště mi pošli taky jednu porci :D Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!