odpočítávání

Události posledních dní jen dokazují, že když má člověk, co dělat, čas letí jako splašený. Za dva měsíce už budu doma! Ale ještě tam nejsem, takže co se stalo za posledních pár dní?


Slovo "smích" asi všechno vystihuje, protože jsem si od středy prodloužila život o dalších několik doživotí (viz. Zuzka a Ivča, pamatujete si ten večer?). Středeční kurz nebyl nijak významný, možná jen tím, že se mi nic nechtělo, ale potom jsme to s holkama rozbalily a na nádraží jsme budily pozornost hlasitým smíchem. A co nás tak pobavilo? Jako normálně jsme se navečeřely a jako dezert jsme měly kanadské borůvky... Čím byly významné a vtipné? Marianna je chutnala vůbec poprvé v životě. A říká: "Jo, jsou dobré." Moje odpověď: "Aby nebyly, jsou myté vodou Evian!" :-D Tak to jsme se málem složily, a to nebyl konec. Potom jsme od Janky dostala vtipnou zprávu následujícího znění: "Ahoj, on a mangé une raclette ce soir et on t´a laissé un petit peu..." (Ahoj, dneska večer jsme jedli raklet a nechali jsme ti...) Co je na tom vtipné? Když začnete zprávu česky/slovensky a dokončíte ve francouzštině. Jasmin, kámoška z jazykovky, se mě ptala, co je vtipné, tak jsem jí to vysvětlila a ona: "Ano? U nás říkají ahoj námořníci a vodáci." No, a už to bylo. :-D "Ahoj" je mezinárodní slovo! :-D Celý středeční večer pak zakončil pán chčijící u trati :-D

koukejte na ten most!!! :-D
Čtvrteční pozvání na oběd bylo lákavé a navíc vyšlo krásné počasí. Hezky nám začal prodloužený víkend! Pokračoval pátečním výletem. Počasí se výrazně zhoršilo, auto jsme naložili až po střechu a vyrazili směr Lucern. Cesta probíhala v pohodě, kluky jsem měla z každé strany pověšené na ruce, ostatně jako obvykle. Zaparkovali jsme u muzea, nasvačili se a vyrazili směr dopravní prostředky. Muzeum dopravy v Lucernu je fajn, hlavně proto, že můžete spoustu věcí osahat a vyzkoušet. Hned na začátku jsme si vyzkoušeli, jak fungují zprávy. Hlásily jsme s Mariannou, že se konala soutěž v tanci, uskutečnilo se politické setkání a něco o sportu. Byla to sranda. Do toho pak kluci zkoušeli televizi se zeleným pozadím, takže se najednou stalo, že Maxim měl jen hlavu a zmizelo mu tělo. :-D Potom jsme si tam mohli lehnout na takovou houpačku a koukat na zemi z ptačího pohledu. Až se mi chvilkama dělalo špatně, takže jsem to nevydržela moc dlouho. To bylo v části letadel. V části lodí jsme si vyzkoušeli všechny možné uzle, které je potřeba znát, aby člověk během nočního kotvení neodplul do pryč. A v části aut, tam bylo takové divadlo, kde si přítomní volili mačkáním tlačítka, o jakém autě se chtějí něco dozvědět. To byla sranda. Jen už jsme si museli pospíšit, neb nám končilo placené parkování a my se chtěli ještě podívat do centra. Prošli jsme si proslulý lucernský dřevěný most, jehož velká většina v noci ze sedmnáctého na osmnáctého srpna 1993 shořela a byla následně nahrazena. U mostu jsme si dali kávu, napsali pohledy a vydali se na dvouhodinovou cestu domů.

Sobotní návštěvy Marti v ateliéru byla velice příjemná, následný hokej u Marianny o něco méně a noc muzeí, no řeknu Vám, to byl zážitek. S Mariannou a Jasmin jsme jely do archeologického muzea. Neuměla jsem si představit, co mě tam čeká a ve finále to Marianna shrnula přesně: "Takových věcí máme v Řecku plno!" Ano, ani jsem neměla tu správnou náladu na muzeum, ale když jsme vyšly ven, byla už tma, cca v deset hodin, foukal vítr, z dálky byly vidět blesky a bylo teplo. Tedy chvilku, pak byla zima. Bývala bych si sedla na břeh jezera a strávila tam několik hodin. A ani bych nepotřebovala hudbu. Byl správný moment na přemýšlení, ale já ho nevyužila. Cestou muzea nastala otázka, zda ještě nějaké navštívíme, nebo spíš zamíříme někam do bar. Drink vyhrál. Našly jsme volná místa v jednom baru, objednaly si a těšily se. Koukaly na penalty finále Ligy Mistrů a drbaly jako správné baby. A pak přišel šok...viz fotka

Dámy a pánové, to jsou drinky za tisícovku!!!! Jo, málem jsem spadla z té barové židličky, když slečna přinesla pidisklenku a vyřkla cenu. Fííííí. Kdyby to alespoň tak chutnalo, ojch...tak snad jindy. Asi už se těším do Forresta. Takže jsme s úctou k těžce vydělaným penězům popíjely to málo asi půl hodiny a vydaly se k domovu s čistou hlavou a prázdnou peněženkou.

Neděle se nes(la)e ve znamení hokeje. Příprav na zítřejší zápis a plánování zbytku mého pobytu. Volných víkendů už je jako šafránu. Pomalu začínám odpočítávat, neb se blíží konec května, a pak už bude třeba udělat Švajcu pápá...možná na rok, možná na dva, možná na vždy...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!