neděle třináctého

Dnešní počasí bylo přesně takové, při kterém se dají dělat dvě věci - buď jít sportovat v bundě nebo se někam schovat. My jsme s Mariannou využily tu druhou možnost a musím říct, že to stálo za to. Ptáte se, kam jsme se to vydaly? Do hodinářského muzea do La Chaux-de-Fonds.



Zbývají mi dva měsíce, během kterých si to tu chci užít a hlavně vidět ještě to, co jsem nestihla a zajímalo by mě to. Kdo by mohl říct, že byl rok ve Švýcarsku, zemi tak proslulé stroji času, a nenavštívil jejich muzeum?! Hlupák! Tak jsem to dneska napravila. Bylo to skvělé, paní na kase byla příjemná, byť jí bylo již hodně přes padesát, pyšnila se piercingem v nose a úsměvem od ucha k uchu. Oběma nám dala studentské vstupné, přestože ani jedna statut studentky momentálně nemáme. (To, co jsme ušetřily na vstupném, jsme tam nechaly za suvenýry - čokoládové hodinky.) Paní nám ochotně vysvětlila, kde jakou výstavu a jaké exponáty najdeme a už jsme se mohly vydat na cestu časem, a to doslova.

Hned na začátku nás přivítali dva sloni, trochu indický styl ještě z období britských kolonií, ale byli majestátní. Za nimi už následovaly malé, větší i obrovské stroje času. O některých byste vůbec neřekli, že ukazují čas a o některých byste zase řekli, že jsou tak extravagantní, že si je nikdy nikdo nemohl dát do bytu. Viděly jsme kapesní mini křišťálové hodinky ze sedmnáctého století a hrací barevné a pozlacené skříňky z devatenáctého století. A Mariannina otázka, kde na to ti umělci brali peníze? Od šlechticů, kteří tehdy považovali umění a kulturu za důležitý prvek vyspělé společnosti.
Jedním z hracích strojů byla i děsivá panenka, která neměla oči. Tedy měla v nich stín a vypadalo to, jakoby místo očí měla jen prázdné důlky. V ruce třímala hlavu kašpárka, jehož tělo leželo vedle pohozeno opodál. Po tváři jí tekly slzy, ale těžko říct, zda smutkem nebo spíš vztekem. Celá scéna s černým pozadím mi připomněla jeden román od Agáthy Christie, který jsem četla - Vždyť je to hračka.

Potom jsme minuly obraz s opicemi - hrací obraz, a pak už jsme se vydaly do horních pater muzea. Těch se týkalo téma planet, vesmíru a v úplně nejvyšším patře bylo povídání o CERNu a jeho padesátileté minulosti. (Ano, vím, letos je to víc a za dva roky to už bude šedesát let od založení...) Cestou vzhůru jsme potkaly několik plastových koulí se znázorněním zatmění slunce, zatmění měsíce a standardní situací. A cestou zpět jsme vyzkoušely jednu z her - při výstupu do horních pater si dole vezmete bílou kuličku o velikosti golfového míčku. A cestou dolů ji pustí takovou plastovou dráhou. Je to super, já jsem se svojí kuličkou běžela až do cíle. Skoro se divím, že jsem si nerozbila čumák při běhu po schodech dolů... :-D

A to nejlepší nakonec. Každou čtvrthodinu se muzeem ozvala strašná rána. Na začátku jsme si myslely, že někdo útočí na muzeum nebo že někde někdo něco rozbíjí, ale vyklubal se z toho jen pekelný stroj, který vypadal tak nevinně. Je totiž ověšený barevnými balónky. Každou čtvrt hodinu místo odbití hodiny, stroj automaticky nafoukne jeden z balónků a nemilosrdně ho propíchne. Výsledek? Každých patnáct minut se turisté v muzeu leknou (:-D) a kolem je bordel - kousky barevných balónků. :-D

Třináctý květen patřil dni matek. V Čechách běžná situace, ale žádné šílenství. Tady, ve Švýcarsku, je to peklo. Všude jsou hrozná lákadla a slevy, aby lidé koupili, co mohou. Následně vybrakovali všechna květinářství, na která narazí. V neděli ráno to u nádražního květinářství vypadalo, že lidi vzájemně pobijí nebo alespoň předběhnou ve frontě na slečnu či paní, která s nimi vybere kvítí přesně pro tu jejich maminku. Na druhou stranu, když se nad tím člověk zamyslí, je fajn si vzpomenout, zamyslet se a obejmout. Udělat radost někomu, kdo při nás stojí po celé dětství, pubertu a ve finále, ať jsme jakkoli odmítaví, při nás stojí až do konce. Stůjte také Vy při ní, zaslouží si to! ;o)

1 komentář:

  1. jé, to musel být ale supr čupr výlet! Hned bych se do toho muzea jela podívat :) Ten zástup u květinářství je obdivuhodný.. :) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!