fičák je proti tomuhle týdnu slimák

Uběhlo deset dní a já už se opět hlásím ze Švýcarska. Pomlka v mém psaní byla způsobena mým pobytem v Čechách. Vzhledem k tomu, že jsem měla dovolenou a plný diář, nebylo by fér Vás odbýt jen pár řádky. Neumím totiž dělat věci napůl. Takže i moje návštěva v Čechách proběhla ve velkém stylu.

Jako obvykle jsem nacestovala spoustu kilometrů, vypila nesčetně litrů kávy, zmokla a dokonce po strašně dlouhé době zase usnula v metru. Musím říct, že celý týden byl jeden velký zážitek, kterého si ohromně vážím. Víte proč? Protože jsem se setkala s lidma, které mám ráda, kterým na mně záleží a kteří mě sami chtěli vidět. Bohužel ani deset dní mi ale nestačilo, abych viděla všechny. Je to hrozné, jak čas letí. Člověk se ani neotočí a týden je pryč. Tímto se tedy omlouvám hlavně Kubovi, se kterým si to rande domlouváme už od Vánoc, ale bezúspěšně. Jedno vím, v létě to vyjde!

Koho jsem tentokrát ošidila, to byli lidi ze zámku, ale ti to, myslím, chápou. Velikonoční víkend byl náročný pro všechny a to bychom neprohodili ani pár vět. A o druhém víkendu si mě už ozurpovala rodina, což je pochopitelný ;-)

Celá show začala již v pátek, kdy jsem se viděla s Denčou, daly jsme si do nosu – každá lahvinku červeného tramínu, a bylo veselo! Nejdřív jsem hrála hrdinku, ale pak jsem se nakonec ráda nechala odvézt domů. Hlavu jsem měla plnou myšlenek, ale byla jsem natolik příčetná, že jsem zamknula dveře, odlíčila se, vyčistila si zuby a šla spát. Bohužel už jsem nedomyslela, že třeba táta nebude doma, takže chudák přišel necelou hodinu po mně a musel volat máme, aby se vůbec dostal domů. :-D

O Velikonočním pondělí jsem zjistila, že se na svět dívám s mnohem větším nadhledem a v úterý mi málem praskla hlava na spinningu. Ve středu jsem si franjersky vzala nové boty a dodneška mám památku po nich. Nevěřili byste, jak blbé puchýře mohou bolet! Zbytek týdne jsem chodila jak nam*daný kačer.
Malá vsuvka. Středeční večer se protáhl. Na začáku nás bylo několik, ale Hifáče jsme došli jen ve třech. S Járou a Zuzkou jsme popíjeli pivo a vzpomínali, povídali, smáli se a bylo moc fajn. Ale když jsem tam tak seděla, dívala jsem se na stůl, kde sedáváme při kytarácích. A uvědomila jsem si, že v daném rohu jsme seděli jen při jediném, a to prvním kytaráku. Holky mi zpívaly písničku od Pink a já byla na začátku vysoký, na začátku všeho. Dneska je ze mě jiný člověk, osoba s jinými cíli a rozhodně jinými životními postoji.
Ve čtvrtek jsem pokecala s „íčkama“ v Praze a na konec anglické debaty jsem přirozeně vložila francouzský dovětek. V pátek jsem pak již mlela z posledního, ale všechno zvládla. Dokonce jsem měla možnost zhlédnout jedno velice zajímavé představení, v Praze na Příkopech. Na muziku z obchodu tam „tančil“ takový jen pán. Byl oblečen do černých džínů, černé košile a kožené bundy též barvy. Jeho tanec připomínal epileptický záchvat míchaný s pohyby patřícími spíše na milenecké lože. Aniž by to bylo jeho cílem, zastavil půl ulice a lidé na něj zírali s vytrvalostí. Trochu se ho báli, takže stáli v okruhu tří až pěti metrů. Zajímavý pán! :-D

Víken pak už utekl jako voda. Nedělní dopoledne se kolem mě jen mihlo a ejhle! Už jsem zpátky. Přivítal mě prázdný dům. Bylo mi chvíli smutno, ale potom. Potom dorazila rodinka, kluci mi padli kolem krku. Pusu nezavřeli až do momentu, kdy usnuli. Budou to moc vydařené tři měsíce!

1 komentář:

  1. skvělé, že sis to tu s námi užila! a jo, krásné přivítání, užij si poslední tři měsíce.. ;) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!