déšť, vítr a nákupní tašky

Fakt, že pondělí jsou z nějakého důvodu neoblíbená, platí, i když nejsem doslova tvrdě pracující člověk. Po desetidenní vyčerpávající dovolené jsem šla opět, v tempu volno, spát pozdě, z čehož vyplývá, že jsem ráno mžourala na budík, jestli si ze mě nedělá srandu.


Kluci mají celý týden prázdniny, teď si Češi řeknou: "Oni se mají!", ale zase mají méně volna v létě. Mezi námi, mě by jejich systém prázdnin vyhovoval mnohem víc :-D A protože je mám tedy oba dva doma, nějaký pořádný úklid se odsouvá na příští týden. Místo toho jsme dneska společně vařili. Oba krájeli zeleninu do polévky. Odpoledne jsme si udělali fajn siestu. Když jsem sklidila kuchyň, byla mi přihrána knížka Malého Mikuláše, kterou jsem Maxima na Vánoce obdarovala. Lehli jsme si do postele, pak přišel i Yannick a já četla. Vždy, když jsem se dostala na konec příběhu, chtěli další. Prý: "Dneska přečteš tu Maximovu a zítra tu moji." :-D Tak mě to čtení a smání zmohlo, že jsem si dala dvacet, ale to už mě Maxim budil se slovy: "Už je po čtvrté hodině, uděláš mi sendvič k svačině." Tak jsem musela vstát, ale byla jsem jak praštěná!

foto: www.google.com
A pak přišla zpráva, že máme jít nakoupit. Dokážete si představit nakupovat s chlapem? S dítětem? A ještě se dvěma?! Byl to zážitek. Zase dlouho nikam nemusím. (s nima :-D) U ovoce mi byla neustále pokládána otázka, kdy už půjdeme k jogurtům a u pečiva se směrovka stočila k pokladnám a hřišti. Naštěstí po východu z obchodu začalo poprchávat, takže jsme se na houpačkách dlouho nezdrželi a vyrazili k domovu. Moje smůla byla, že jsem klukům doma nedala na záda batohy, takže jsem všechno odnesla já. Ale tak, udělala jsem něco pro své tělo a doma si pak s chutí dala přinesené hroznové víno, mňam!

I když bylo dneska ošklivo, táhlo mě to ven. Chtěla jsem si nechat prohrábnout vlasy větrem. Posadit se na molo, pustit si muziku a koukat do dáli. Čekat, co přijde a těšit se na to. Místo mola mě teď čeká postel a věřím, že moje závity vymyslí nějaký pěkný program na dnešní noc, ostatně jako obvykle. Tak tedy dobrou s kobrou a těšte se na další písmenka, vrátila se mi psací nálada.

Poznámka pod neviditelnou čarou: Mám kámošku, zapálenou cestovatelku a bloggerku, skvělou osobu, kterou si nějací nešťastníci vybrali za terč svého útoku. Tady máte cestu k ní a dejte jí vědět, že nějaký nekňuba neznalý bloggové kultury za smutek nestojí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!