apríl bez aprílu

Poslední březnový den patřil Maximovy a jeho opožděné oslavě narozenin. Vy, co čtete blog pravidelně víte, že je má v prosinci, a tak se možná divíte, proč byla oslava až teď?! Protože šlo o hradní party. V zimě by tam chuděry děti asi umrzly... Taková oslava je docela dobrý nápad. Děti se zabaví, něčemu se přiučí a rodičové si zatím mohou prohlédnout a vyfotit, co chtějí. Já jako člověk z oboru jsem se krotila a neudržela jsem se jen u jedněch kachlových kamen...


Abych byla konkrétnější, kde jsme to vlastně byli... Hrad Valingin se nachází cca pět minut jízdy autem z Neuchâtelu směr La Chaux-de-Fonds. Jedná se o budovu, jejíž jádro pamatuje krutý středověk, posléze její interiéry zamykaly neposlušné a zlé lidi a dnes je z toho čumbarák neboli muzeum. Z historie toho moc nevím, ale pozice hradu je docela slušná - na protějším kopci bylo popraviště :-D

Z bývalého hradu je dneska muzeum, které je oproti château de Pringins v nevýhodě, neb své exponáty nechrání sklem a vitrínami, takže každý zvídavý návštěvník, který přijde a úmyslně přehlídne cedulku: "Prosíme, nesahat", si může sáhnout a nikdo s tím nic neudělá. To bylo pro mě asi to nejhorší, když děti v rámci hry hledaly schované puzzle a také odpovědi na otázky.

Program, hra pro děti byla úžasná. Nevěřila jsem, že osmileté děti, které si hrají na Wii a různých jiných technických vymoženostech, zabaví báchorka o pánech v obložení, kteří někam uschovali poklad, leč, světe div se, zabralo to. Děcka pobýhala hodinu a půl po hradu, nahoru a dolů, do kuchyně, na půdu, ale největší problém bylo úzké točité schodiště - ony se bály sejít dolů. I ti největší tvrďáci!!

S dortem, brambůrkami a bonbóny mi málem urvaly ruce a balónky nepřežily déle než půl hodiny. I tak se celé odpoledne vydařilo a my se pomalu rozjeli domů s úlevou, že to máme za sebou.

Večer jsem se lehce společensky unavila na břehu jezera, bylo tak krásně. No, a pak mě Marianna ještě vzala do jednoho baru. Nebyl to příjemný pocit, vypadalo to, že jsem tam nejstarší, tak jsem šla taky po půl jedenácté na vlak jako slušná holka.

Vzhledem k tomu, že jsem šla spát o půlnoci a v neděli jsem NIC nemusela, chtěla jsem se vyspat do růžova. To se povedlo. V půl desáté už se mi zdálo, že by bylo fajn vstát a dát si sprchu. Všechno bylo perfektní. Oproti předpovědi svítilo sluníčko, ale foukalo, což zapříčinilo tu trochu vlezlou zimu, ale ani to nám nezabránilo obědvat na terase.

A protože mě posezení venku zlákalo, vyrazila jsem s Pierrem a klukama do Neuchâtelu, oni se šli koupat a já bruslit. Dala jsem si sluchátka s pohodovou muzikou do uší a vyrazila vstříc druhému konci města. Jak jsem dneska zjistila, není to až tak daleko. Upřímně jsem si myslela, že je delší, než pět kilometrů. Ale i tak byla desetikilometrová projížďka mi vyplavila dostatek endorfinů, že jsem necítila, jak si úspěšně odírám kůži na kotnících. A že si moje nohy nedělají ze mě apríl, mám ode dneška dva módní doplňky - dva růžové fleky zevnitř chodidel. Ano, Barunka je doopravdy šikovná! :-D

Pozor, pozor, za pět dní už budu v české kotlině, takže pokud máte někdo zájem mě vidět, šup s infem na mail, mobil nebo facebook ;o) Teď už Vám přeji dobrou noc, krásné sny, úspěšný předvelikonoční týden a třeba se dočkáte ještě nějakého vyprávění do konce týdne ;o)

1 komentář:

  1. vypadá to že jste se bavili dobře :)) těším se na tebeeeeee! Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!