zámek, auta a babinec

Slibovala jsem vyprávění o naplněném víkendu, tak se hezky usaďte, udělejte si pohodlí. Ano, ještě si můžete skočit pro popcorn nebo něco k pití a začínáme...


Normálně se přes týden hrabu z postele kolem půl osmé nebo i těsně před osmou, ale o víkendu docela často vstávám dřív, než je zdrávo. To proto, že s Mariannou pořádáme fajn výlet do všech koutů převážně francouzsky mluvícího Švýcarska. Přeci jen, po zkušenosti s Bernem se již nechceme objevit v městě, kde bychom se francouzsky, anglicky, česky nebo řecky nedomluvily! :-D Tentokrát jsem vstávala v sedm hodin. No, nechtělo se mi, ale nezdál se mi již sen o prasátku (o tom jsem Vám asi nepsala, tak snad jindy), takže jsem vylezla a začala se připravovat. Většinou před vstáváním nespím moc dlouho, takže si předcházející večer píšu seznam, abych nic nezapomněla. Tato sobota toho nebyla výjimkou. Všechno šlo jako po másle, času bylo dost. V osm jsem se odebrala k snídani. Dala vařit čaj a v tom se mě Pierre ptal, co chci k snídani přinést z pekárny. Takové nabídce se nedalo odolat, a tak jsem řekla cokoli (tady je z pekárny dobré totiž téměř cokoli). Jenže mě začínal tlačit čas, a tak jsem si dala banán, mandarinku a očima držela velkou ručičku nejdéle od šestky. No, zkrátím to, Pierre dorazil někde kolem 8:23 a v 8:34 mi jel vlak. Rychle jsem do sebe nasoukala ještě teplý croissant plněný čokoládou, zapila ho voňavým čajem a utíkala na vlak. A stihla jsem ho!

Den tedy začal perfektně. S Mariannou jsme se sešly v Neuchâtelu na nádraží, koupily si lístky a parádně stihly vlak. Před jedenáctou jsme dojely do Nyonu, kde byl první bod naší cesty. Odtud jsme dojely autobusem do Prangins. Je to vesnička hned vedle Nyonu. Od nádraží to není daleko, ale neměly jsme čas ztrácet čas, takže MHD byla ideální variantou přepravy. K zámku jsme pak již trefily parádně. Na kase to vypadalo jako na Žlebech, pokladna byla zároveň prodejnou suvenýrů, jinak nic moc. Místo vstupenky jsme dostaly nálepku se slovy, že si jí máme nalepit kamkoli tak, aby byla vidět. Tak jsem si poslušně nalepila to neříkající cosi na bundu a šla do fotografického nebe - Suisse press photo 2011. Nakonec to nebylo tak skvělé, jak jsem čekala, ale i tak mi v mysli utkvělo několik obrázků. S nálepkou, kterou jsme si koupily, jsme si mohly prohlédnout i zbytek zámku/muzea. Teda, byla jsem spíše zklamaná! :-/

Náš den ale nebyl u konce, takže jsme udělaly pár fotek a šup zpátky na nádraží a na další cestu. Cílem byla Ženeva a světově proslulý autosalon. Ale přeci jen už bylo po poledni, měly jsme hlad. McDonald byl narvaný k prasknutí, rozhodly jsme se jít jinam. Musely jsme jít až na druhý břeh Ženevy, leč stálo to za to! Alespoň jsme viděly kousek z tohoto jinak ošklivého města. Ne, vůbec se mi nelíbí - je velké, je špinavé a je drahé! Kolem půl čtvrté jsme se dostaly konečně na ženevské letiště, kde jsme vstoupily do jedné velké a hodně vyhřáté haly. Nejprve nás přivítaly součástky, pneumatiky a tak podobně. Poté následovaly eskalátory, které nefungovaly, ale potom, potom už jsme vstoupily do automobilového ráje! Automobily všech možných velikostí, barev, sil a historie. Byla to velká podívaná. Fotily jsme stejně jako všichni ostatní a dokonce jsem potkala Čechy, a tak jsem nechala domovinu pozdravovat.


Vzhledem k relativně brzkému vstávání jsme se rozhodly náš pobyt ve výhni déle neprotahovat a že se vydáme na cestu domů. Nejprve jsme vyšly ven špatným východem, ale zato jsme viděly startovat a přistávat cca pět letadel a byly centrem pozornosti několika mladíků. :o) Potom jsme se musely vrátit do výhně, ale už jen na chvíli. Den jsme zakončily mezipřistáním v centru Ženevy, kde jsme si ve Starbucks daly něco dobrého a protože tam nebylo místo, vychutnaly jsme si ty dobroty na břehu jezera. A pak už nás čekala jen cesta domů. Byla dlouhá, ale zvládly jsme to. Dokonce tak, že jsem o půlnoci zalehla do peřin.


A neděle? Nebyla tak naprasknutá děním, ale i tak stála za to! Ráno jsem byla vzbuzená partou Slováků a Čechů, kteří si u nás vyzvedávali klíče od bytu v Peisey. Byla to paráda, jen vedle mě seděla jedna slečna, která byla dutá jak bambus (a to nepřeháním) a ptala se mě na stupidní otázky typu: "A na co si máme dát na sjezdovce největší pozor?" Co je to sakra za otázku, na ostatní lyžaře, přizpůsobit jízdu podkladu a počasí a jeďte už pryč! No, po jinak výtečné snídani jsme se rozloučili a já šla překládat. Moc jsem toho neudělala, ale bylo to v pohodě. Největší oříškem bylo slovo kamnovec! :-D A po vyřešení tohoto problému jsem se vydala na dámskou jízdu, odpoledne k Martě do Neuchâtelu. Má nádherný byt a poměrně dobrém místě, a ta společnost! Poznala jsem Aničku, se kterou jsme si káply do noty! Opět se viděla s Míšou a Lucií. Jo, a mám fialový proužky, takže Zuzko, Barunka už má zase svou pravou tvář! :-D

Doufám, že jste měli stejně skvělý víkend jako já. Třeba mi o tom napište, ráda se dozvím, jak se máte!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!