taška plná smíchu

Jak jsem ve čtvrtek večer slíbila, tak se také stalo. V pátek jsem doopravdy vstala s úsměvem na rtu. Je to divný, jak si ty nálady může člověk naordinovat. Navíc mě čekal fajnový víkend, co víc si člověk může přát? Tak hurá, vzhůru do života...

Úsměv na rtu mi zůstal až do odpoledne, kdy mi na chvilku ztuhl, neb jsem chtěla péct jeden koláč, když k nám měli přijet hosti, a zjistila jsem, že mi něco chybí. Co hůř, zjistila jsem, že takovou surovinu ve Švýcarsku nevedou. Co teď? Žhavila jsem přítele, maminku, na telefonu. Uspěla jsem. Poradila mi. Úsměv se mi vrátil na tvář a jelo se dál. Následná ukázka, jak vypadají mraky se sluncem...




Hosté, Daniel a Delphine, přijeli s malým zpožděním, takže se večeře proměnila téměř v půlnoční zvěrstvo :-D, ale všechno bylo tak vynikající, že se nedalo odmítnout. Zapili jsme setkání českým Modrým Portugalem. A přestože to bylo víno dva nebo tři roky staré, bylo tento víkend nejmladším, které skončilo v našich ústech.

Než se dostanu k dalšímu víkendovému dění, musím zde zmínit jednu pravdu: "I když ženskou oblečete do Chanelu, do ruky jí dáte Vuittonku a namalujete jí, zůstane pořád stejným prasetem jako před tím, jen se změní obal." Prostě jen pozlátko nestačí...

Víkend se vyvíjel velice slibně, v sobotu mi šlo překládání jako po másle. Dokonce jsem se na zhruba dvě hodiny podívala do města.
Tady musím udělat další přestávku ve vyprávění, neb se mi povedlo největší faux pas za poslední dobu, právě v sobotu. Před časem jsem si koupila barevné šaty a chci je nosit už teď, ale nemám k nim jednobarevnou šálu. (Nejsem ten typ, co by míchal puntíky s proužky.) Tak jsem se vydala na lov. Vešla jsem do jednoho krámu. Tak se Vám tak rozhlížím a tu upoutala pozornost malá červená kabelka. Byla pověšená na věšáku u oblečení. Sundala jsem jí a začala si ji prohlížet, když tu mi ji z ruky vytrhla paní se slovy, že je její. No, byla jsem rudá až na zadku a rychle odkráčela. Musela si chuděra myslet, že jí chci oloupit a já přitom obdivovala její sac à main.
Bylo krásně, všude vonělo jaro, a tak jsme s Jankou neodolaly a koupily si tulipány u jednoho moc sympatického pána na ulici. Měl spoustu barev na výběr, ale mě oslovily bílé s růžovým žíháním. Sice se nám nehodí do barevné kompozice bytu, ale jsou roztomilé. Program návštěvníků byl tak nabitý, že jsme se večer u stolu sešli opět v pozdní hodinu. Výsledkem bylo, že jsme dojeli, dopili, sklidili stůl a rozutekli se do postelí.

V neděli jsem hrála sólo. Dopoledne jsem místo práce skypovala s Denčou. Bylo to super. Byla sranda, že jsem si ani nevšimla, že můj notebook nemá šťávu a uprostřed rozhovoru ztemněl. Uff. Ještěže do pokoje nebylo daleko. To už jsem se ale musela připravovat. Počasí nám přálo, tak jsme se rozhodly s Mariannou, že půjdeme na brusle. Stezka kolem jezera je lákavá právě, když svítí sluníčko.

Jako vždycky to nemělo chybu. Smály jsme se celé odpoledne. Daly se si vcelku do těla. Udělaly pár fotek a šly se odměnit do naší oblíbené Creperie. Daly jsme si belgické pivo (Hoegaarden, nevíte někdo, jak se to čte? :-D) a palačinku. Přeci jen už byl večer. Povídaly jsme, nehlídaly čas a najednou bylo po půl sedmé. Musely jsme dát drobáky do kupy a vyrazit na vlak, protože na ten pozdější Marianně nenavazoval spoj.

A teď tu sedím, klapu do klávesnice, slunce mi svítí do očí a je pondělí. Měla bych se věnovat práci, ale místo toho Vám se nahraju malý fotoreport z bruslí...

Mohlo by se na první pohled zdát, že se labuť usmívá. Omyl! Ona plivala a byla docela rozčílená. Asi ji Ti fotografové štvali nebo co. Né každý chce být celebritou :-D

Krásné zátiší, leč láhev nebyla naše, nýbrž volně pohozená u břehu jezera. Je to smutné, ale lidé jsou prasata všude.

Musely jsme zdokumentovat naše první snažení. Bylo to super a víc jsme si namohly břicha smíchem než nohy bruslením :-D
Láska v přímém přenosu a ještě jako ve filmu, za tónů hudby. 
Barevné bójky a ta nádherně modrozelená voda, to nešlo to tam jen tak nechat. Jsou věci, fotky, které si holt odvezu domů a ze kterých mám doopravdy radost.

Voda, vlny, slunce, třpyt, zálivy, písek, kameny, stromy, lavičky,... to všechno se mi nikdy neomrzí a vy si na to zvykněte! :-D

1 komentář:

  1. pěkný článek, Barunko! Příhoda s kabelkou je fakt luxusní :D :D první fotka vypadá... nechutně dobře :) Jsem ráda, že sis užila víkend :)) Snad brzy na skypu..? :) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!