úterý týden před Valentýnem

Ne, nebojte, tento americký svátek tahající peníze z milionů a možná i miliard lidí 14. února nijak významně neoslavuji, jen jsem chtěla  dnešní datum už v úvodu upřesnit. Čím byl dnešek odlišný? Políbila mě múza. Malovala jsem, no, spíš jsem kreslila barevnýma fixkama, ale víte, jak dlouho jsem na ten moment čekala? Rok, dva? Nevím, ale bylo to dlouho...



...tato malůvka přišla na svět dneska večer a skvěle vyjadřuje moji dnešní náladu. Nemám růžové brýle, jsou tam i temnější pasáže, ale ve směs bych dnešní den pasovala barvami duhy. Ááá, teď jsem si vzpomněla na naše IT profesora na gymplu. On, chudák, byl členem nějakého hnutí "Ufo" či co a byl zastáncem názoru konce světa v roce 2012. Jeho teze se od mainstreamu lišila tím, že naši planetu nemají postihnout přírodní katastrofy, ale navštívit ufoni. Pozor! Velké nebezpečí, žijí ve větší rychlosti, než my, a to celkem čtyřikrát rychleji. (Myslím, možná to bylo šestkrát, už mi neslouží paměť. :-) No, a naším úkolem je se zrychlit, jinak nás nepřijmou a zahynem. A protože se svého přesvědčení a hlavně výpočtů držel, žil sám (možná s maminkou), chodil v oblečení v barvách duhy (jiné by mimozemšťani nepřijali - proto všechny snímky prezentací musely být v barvách palety duhy :-D) a chodil extrémně rychle! No, to byl takový malý výpadek do minulosti, myslím, že se tomu říká "flashback". A zpátky k barvičkám...

Víte, proč jsou tam ty tmavší? Protože nešikovný maso musí pryč. Nemusím mít auto, abych si přiskřípla článek prstu a měla pocit, jako by mi nehet chtěl dezertovat. Tak si raději ten oprýskaný lak na nehty neodlakuju, co kdyby to myslel vážně. No, fakt. Dopoledne jsem vládla v kuchyni, neb jsem připravovala francouzské brambory. (Trochu paradox Francouzům připravovat české francouzské brambory, které s Francií nemají nic společného. Jednou se budu muset vydat po stopě tohoto pokrmu a zaostřit na jeho původ.) No, a trochu jsem se zapomněla u žehlení, takže jsem měla tak nějak na spěch. Nedělejte nic ve spěchu, což o to. U takových jídel je to jedno, jsou založená na spojení chutí, ale Vaše prsty jsou v nebezpečí. Měla jsem štěstí a mám všech deset prstů ;-), ale holt ukazováček pravé ruky si bude teď několik dní stýskat. Když jsem ze šuplíku vyndavala...kdybych si aspoň vzpomněla, co to bylo. Ta bolest důležitost předmětu přehlušila. Nicméně jsem si do šuplíku přivřela první článek prstu. Výsledek? Měla jsem pocit, že mi exploduje ukazováček. Zatím drží, tak mu držme palce ;-)

A teď něco veselejšího...v jedné písničce pánů Uhlíře a Svěráka se zpívá: "nezahazuj staré věci pro nové" (trochu mi to evokuje film Wall-E, což je trochu zvláštní, protože jsem ho nikdy neviděla :-D) a tak to platí nejen s věcmi, ale i přáteli. Mým odjezdem za hranice české kotliny se ze seznamu lidí vymazali známí a přátelé získali jasnější obrysy. Jsou lidi, kteří Vaším životem projdou. Zdrží se jednu, dvě nebo více epizod. A pak se najednou vytratí. Neviděli jste je delší dobu. Občas Vás napadne, co asi dělají. A tak se stane, že jeden nebo druhý toho druhého kontaktuje. A ono je to super. Povídáte si, smějete se a máte pocit, jako by to bylo včera, co jste se rozešli od kafe, čaje, vína (či jiného drinku) a ono Vám to klape a povídá stejně jako před rokem, dvěma, deseti. Čím to je? Spřízněností duší a tím, že jeden druhého znáte, znáte ho dobře a po očku celou tu dobu mlčení sledujete, co se s tím druhým děje. A právě tohle jsem nedávno zažila. Nevěřili byste, jak mě to naplnilo energií a radostí. Měla jsem stejný pocit jako malé děti, co hrají na stopovanou a objeví poklad. A tak Vám přeji hodně pokladů, protože to stojí za to! Hledejte!

2 komentáře:

  1. Jéé Baru, no doufám, že ukazováček i s nehtem to přežijí:) Že bys na dálku "převzala" mou pověstnou šikovnost? To jsem ale nechtělaaa!!!:-P No jinak ty malůvky jsou moc hezké - hned bych si je dala třeba na okno - neviděla bych tu zimu venku (možná by se mi brzo začala točit hlava, ale who cares:D:D) A btw: miss you!!! :-* ;) Ivie

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli zjistíš původ francouzských brambor, tak ho sem určitě napiš.. nedavno jsem o tom také přemýšlela... :D Barevné řádění je super, líbí se mi nejvíc asi prostřední fotka :)) Ten váš profesor musel být asi dost vtipný :) :D Doufam, že prstík se má už dobře! Jo a film Wall-E doporučuji, je úplně úúžasný a skoro se v něm nemluví XD A důkazem, že lze zůstat v kontaktu i na dlouhou vzdálenost, jsme my... vždyť za poslední rok jsme se viděly jednou. Snad se kolem Velikonoc dočkám :))) Těším se na tebe! Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!