sedm

Tolik týdnů zbývá do velikonočního víkendu a taktéž do mého příjezdu. Přijedu v pátek brzy ráno a zůstanu až do neděle,...až té další ;o)


A několik zážitků z posledních dní? Hmmm, když se zamyslím, tak mi na mysl vyplyne jeden velmi srandovní. Už jste někdy někomu vysvětlovali, jak udělat bublinu? Ze žvýkačky, s bublifukem to umí každý ;o) No, a ve francouzštině? A se žvýkačkou v puse a s názornou ukázkou, která korespondovala s vysvětlivkami, že nakonec fouknutí bylo jen pouhé:"sffffl"? Ne, tak já ve čtvrtek ano! :-D Kdyby byl někdo muškou a pozoroval nás, tak leží na krovkách a svíjí se smíchy.

foto: google.com
Já seděla na zemi, na polštářích. Na mém oblíbeném místě u okna, odkud mohu pozorovat dění v Gorgier, ale i jezero a hory za ním. Maxim seděl na křesle vedle mě a Yannick na sedačce proti mě. Předtím si hráli s legem, ale zpozorovali, že sedím u okna, něco dělám a při tom tvořím a praskám bubliny ze žvýkačky. Hned to chtěli zkusit. A začala instruktáž... Po chvilce jsme seděli všichni na svých místech a podle mých pokynů se snažili vytvořit z vlastní gumy bublinu. Nikdy mě nenapadlo, jak se srandovní, když si připravujete placku na bublinu, jak hýbete čelistí. Poté následuje odlepení placky z patra, což Yannickovi nešlo a bohužel se v této fázi zasekl. A co teprve tu placku z patra jazykem přenést mezi zuby a jazykem její prostředek lehce protlačit ven a fouknout... No, Maxim byl v jednu chvíli blízko. Žvýkačku měl mezi zubama a stačilo už jen ji jazykem vytlačit mezi zuby. Instruovala jsem ho, leč zjevně špatně, i když viděl názornou ukázku, protože to dopadlo takhle... Představte si díte s pootevřenou pusou, mezi zubama připravenou žvýkačku a při mých slovech: "jazyk ven" vystrčil jazyk ven, ale vedle žvýkačky, do prázdna! :-D Škoda, že nemám fotku, protože ta by stála za to! :-D

Pak Vám sem dávám písničku, kterou jsem ráno slyšela na radiu Val d´Isere. Je veselá, je chytlavá a nepustí se Vás!



Pátek byl slunným dnem. Nebo spíš jasným dnem, kdy bylo vidět všechno - jezero, hory na obzoru, hory za domem, prostě nádhera. Jediný, kdo se nám schoval byl Mt. Blanc, ale to nevadí. Nefoukal vítr, nebyla zima a sem tam vystrčilo nos sluníčko. V jednu chvíli jsem byla pohledem z okna natolik znehybněna, že jsem jen koukala na odraz světla od bílých hor naproti mě, na klidné jezero bez jediné vlnky a město na protějším břehu. Celý tento obraz byl ale narušen trojicí kačenek, které se rozhodly, že se vydají bůhvíkam :-D Ano, takže celé to bylo skvostné a nebylo to umělé, neb sterilita obrazu byla odbourána vodním ptactvem.

Od rána jsem byla plná energie, práce mi šla od ruky, tak jsem se rozhodla něco upéct. Maximovi měl večer přijít nejlepší kamarád, tak jsem si říkala: "upeču něco rychlého". Jo, to byla chyba! Začal sem hledat na internetu. Koukla jsem do ledničky a napadl mě nápad - mrkvový dort. Vždy jsem o něm slyšela, jednou jsem ho ochutnala, nebyl špatný, byl vláčný, a tak jsem kývla. Ano, byl to úplný opak toho, co jsem původně chtěla. Místo půlhodiny mi vzal celé odpoledne, kdy jsem chtěla cvičit, ale budiž mi to odpuštěno, neb jsem si ráno udělala nový rekord - vyluxováno a vytřeno za hoďku a půl! Dokonce jsme doma neměli všechno, takže jsem musela skočit do krámu, a to byl nejčernější okamžik dnešního dne. Už několik dní se nám u oken sráží voda, tak Jana pozvala nějakého pána, aby se na ta okna podíval, co by s tím šlo udělat. Řekl, že přijde poobědě. Chjo, Švýcaři jsou stejní jako Francouzi, čas je pro ně relativní. Takže jsem na něj hodinu a půl čekala, kdy jsem mohla klidně skočit do krámu a stihla bych i to cvičení, ale ne. Pobyl u nás deset minut, utáhl kování oken a zase odešel. No, to by se z toho člověk pominul.

Zbytek odpoledne ale už probíhalo dobře. Hezky jsem si připravila všechny ingredience, kdybyste někdo chtěl recept, klidně poskytnu ;o), a dala se do práce. Pečení mi, ťuk, ťuk, ťuk, jde, takže se žádný kiks v podobě spáleniny nebo tak nestal. U receptu nebyl obrázek, ale myslím, že jsem dosáhla zdárného konce.

Dort se celý podvečer chladil v lednici a děti si na něj dělaly chutě. Na ten moment jsem se těšila, až dojedí svůj kousek a já jim řeknu, že jsem ho udělala z mrkve. No, tak na tu chvíli si budu muset počkat do zítra, protože pánové měli po masu velké oči místo hladu, nechali si nandat osminy velkého dortu a samozřejmě obrázek na dně talíře nenašli. V polovině měli nafouklé oči a kroutili se u stolu jako hadi při zvuku kouzelné flétny. Pierre je tedy pustil od stolu a dokonce z toho měl i radost. Na každý talířek nalepil jmenovku, aby bylo jasno čí je který kus, a zítra nemusí k snídani dělat palačinky!

A co víkend? Na to si budete muset počkat, to si budu muset teprve prožít. Tak hezkou dobrou noc a fajn víkend!

1 komentář:

  1. luxusníííííííí fotky :) tys byla tak akční, až mě to úplně unavilo :D a těším se, až mi něco uvaříš <3 ;) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!