procházka s foťákem

Jak již název napovídá, dnešní příspěvek by se dal zaškatulkovat jako fotoblog. Jelikož již několik dní se počasí tváří, jakoby bylo jaro, využila jsem toho, dopoledne mákla a odpoledne vyrazila s klukama ven k jezeru. Vzali si koloběžky, takže to nebrali jako prudu, že musí chodit, a já přitom mohla dělat, co jsem chtěla. 



Ano, teploměr dneska ráno sice ukazoval mínus dva stupně, ale kdybyste viděli ten nádherný východ slunce. No, nebudu troškařit, užila jsem si ho z teplé postele, neb mám v pokoji francouzské okno, takže jsem tu krásu měla v přímém přenosu :o) Slunce vydrželo po celý den a tato fotka? To je zbytek ledu na břehu jezera a nějaký fanda to chtěl podtrhnout nápisem, doufám, že je to dost dobře vidět(?). No, každopádně sníh a zima prohrávají na celé čáře!


K domečku se dneska dostal jen ten, kdo si nevzal botasky jako já. No, nechtěla jsem riskovat, že i s foťákem hupsnu do jezera. Sice má barvu nádhernou, ale studený bude jistě víc než pivo ze sedmého schodu. Co se týče barev, tak ani nebe se nenechalo zostudit. Jarní (už jsem se rozhodla ;o)) slunce se opíralo do protějších stále ještě zasněžených vrcholků hor, ale bohužel, na jejich zachycení, bych musela mít jinou techniku, leč růžový opar v dáli byl skvostný!


Kocour Fuifui, ano, tak se doopravdy jmenuje, chudák, ještěže nebydlí v Čechách :-D Nicméně byl hrozně moc přítulný a dokonce se klukům vrhal pod nohy, když se houpali na houpačkách, což bych si nedovolila ani já, neb to se rovná boji o život. Kocourek byl hrozně roztomilý, ale měl divné zvyky. Tato fotka je pořízená na klouzačce, ano, i kočky mají rády adrenalin!


Když už jsme byli na břehu jezera, šli jsme se projít cestou, která vede podél. Nikdy jsem tam nebyla, i když jsem ji hodně krát viděla z vlaku. Sice to chvíli trvalo, ale ten čas za to stál, protože jsem objevila království. To by člověk jen mačkal spoušť foťáku. Například tyhle mušličky jsem našla u jedné z chatek, které se tam nachází. Před chatkou byly kolejnice vedoucí do jezera, loď byla zazimovaná a ve svahu k vodě byly takovéhle poklady...


A potkali jsme i obyvatele jezera. Dvě krásné labutě. Plavaly směrem k nám, pořídila jsem pár fotek a ony se stále blížily, tak jsem se stáhla a hlavně jsem se snažila držet kluky dál, protože jsem nechtěl žádnou vzájemnou kolizi. No, co se týče kluků, to bylo dost těžké, protože ty by je pořád na něco lákali a tak... Naštěstí se to obešlo bez jakékoli úhony. Oba ptáci si asi deset minut čistili a čepýřili peří, aby si pak mohli znovu břicho namočit v jezeře :-D


A to je nás slavný Gorgierský most přes potok, který přivádí vodu z kopců nad městečkem do jezera. Je kouzelný, má tvar mostů japonských. Vždycky si u něj vzpomenu na Janičku, která se už konečně vrátí zpátky domů do Čech z Japonska, tímto ji zdravím ;o)

Jak jsem se tak vracela domů, utvrdila jsem se tím, že se sem musím na jaře a v létě znovu vrátit, je to kouzelné místo. Cestička, připomíná mi kouzelnou uličku, kde jsou zákoutí u břehu i mezi stromy. 

Tak doufám, že se Vám dnešní fotočlánek líbil a že se třeba dočkáte i dalšího, ale nebudeme předbíhat. Mějte se fajnfárově a mějte se rádi!

1 komentář:

  1. Fotky jsou nádherné a ten altánek je jak ze snu :) Koukám, že to určitě byla příjemná procházka :) V Čechách už taky zapnuli topení a musím říct, že je to moc příjemné. Jaro už je skoro tu! :)) Zee
    P.S. Dokažte, že nejste robot! :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!