středa, je ho tam třeba... dala bych si panáka!

Dneska začnu hádankou... Co může obletět celý svět, ale neopustí to svoje místo (svůj roh)?

Ano, jedná se o dopisní známku a nejen o té bude můj dnešní příspěvek. Na dnešní den jsem se těšila, že zvládnu udělat veškerou práci, že si stihnu dopoledne zacvičit, že uvařím a odjedeme do Neuchatelu na konzervatoř a vše bude ok. Nejhorší je, když si člověk všechno naplánuje, to potom vůbec nic nevyjde. Takže oproti mému očekávání, jsem umyla horní koupelnu a záchod a záchod v přízemí, tedy nestihla jsem svou sociálku. Zacvičit jsem si kvůli nedochvilnému malíři nestihla. A navíc tím, že on si v polovině dopoledne odešel, a pak se zase vrátil, tak mi tak rozkouskoval den, že bych ho nejraději rozkouskovala a vhodila lvům. No, jediné, co se tedy vydařilo, bylo vaření - výborná květáková polévka a žampionové rizoto.


Jak to bývá, středa je stresový den, kdy mám málo času na relativně hodně věcí, takže jsem samozřejmě od jedenácti do čtvrt na jednu lítala po baráku jako splašená, abychom nic nezapomněli, abych umyla všechno nádobí, abych nenechala špinavou kuchyň a do toho jsem si musela připravit své věci, obléknout se, když už jedu do toho velkoměsta (;-)) a taky se trošku namalovat, aby se mě lidi nelekli. Vrcholem všeho bylo obutí plánovaných podpatků. Kdybyste byli muškou, nasmáli byste se, protože jít na vysokých podpatcích z kopce, je jako....ehm....jako jít v přeskáčích po ledu. Prostě si připadáte divně, jak při chůzi ve vesmíru! A bohužel kopec na nádraží není jediným sestupem během tohoto dne. V Neuchatelu jsem si kopcem z nádraží odrovnala holeně i lýtka. Nohy od kolen dolů by chtěly vyměnit, nevíte o nějakých?

A teď ta známka... Jak jsem dneska nestíhala, musela jsem dopisovat titulek na obálku ještě na konzervatoři. Tam jsem také zalepovala jednu ze dvou příslušných obálek, které jsem měla v plánu poslat... A jak jsem spěchala (ano, i tam), špatně jsem olízla lepítko a ta mrcha, obálka, se nezalepila. Nenašla jsem izolepu, tak jsem si řekla: "Svět se nezboří, pošlu to zítra a dneska hodím jen ten jeden dopis." Když jsem došla na poštu, tak jsem byla mile překvapená, protože tam bylo malé papírnictví. No, nebuďme optimisty, byl to jen takový koutek, stojan, ale izolepu měli, takže fajn. Vzala jsem si pořadové číslo a čekala, až mě vyvolají. Podala jsem paní tu izolepu, dva vybrané pohledy a zeptala se jí, když scannerem přejela čárové kódy, jestli by mi nemohla tu izolepu podat, že zalepím obálku a budu chtít poslat dopis. Ona mi odpověděla, že v pořádku, že mi prodá známu a kam to chci. Mno, v tu chvíli jsem měla vyndaný jeden dopis, takže můj mozek si vystačil s množství v počtu jedna. Poodešla jsem stranou, vše řádně zalepila, nalepila a jala se hledat schránku. Cestou k ní jsem se na obálky podívala, hlavně na tu jednu a s vnitřním pocitem odhodlání jsem je vhodila do žluté schránky!

Jakmile jsem se otočila, došlo mi to! Co?! Co budu dělat?!! Na té jedné obálce přeci nebyla známka. Nekoupila jsem jí!! Co teď?! Dojde to bez ní?! Jsou tam dvě adresy, moje i česká, na kterou to dojde?! Tohle všechno se mi honilo hlavou, až jsem došla k rozhodnutí, že jen jediný člověk mi může zodpovědět tento seznam otazníků - paní na poště. Tak jsem si spořádaně vzala opět lísteček, počkala, než na mě přijde řada a v duchu jsem si nadávala jako nikdy. Když se na tabuli rozsvítilo moje číslo, přistoupila jsem k plexisklu...

Jistě je neprůstřelné, tehdy jsem si vzpomněla na pokladny na Červeném kameni na Slovensku. Po jednom incidentu s neklidným návštěvníkem uzavřeli pokladny tak, že vypadají jako přepážky v bance. Prý, zatím jsem tam nebyla.


...a s červení ve tvářích jsem paní vysvětlila, co se mi stalo. Vše jsem zakončila otázkou: "Co se stane s tím dopisem?" Ona se usmála a povídá mi: "Počkejte moment, zkusím ten dopis najít, jak vypadal?" A s klíčema v ruce odešla. Asi za dvě minuty přišla a třímala můj dopis v ruce. Měla jsem neuvěřitelnou radost. Srdce mi poskočilo. Zaplatila jsem příslušnou částku, poděkovala a s úlevou odešla.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!