kačenka ke kačence sedá

Svátky jsou za námi, dovolená utekla jako voda a já se děsila toho, co mě čeká. První ostrá zkouška, kdy s klukama budu tři dny sama, protože mají prázdniny až do konce tohoto týdne. A jak to probíhá?


Aktivně jsem si na dnešek nařídila budíka, aby rodičové mohli odejít do práce včas. Jaké bylo překvapení, když jsem objevila Janu v pyžamu. Zdravila mě se slovy, že jsem ještě mohla spát, vždyť jsou prázdniny. No, tak to vidíte a já se bála, že jdu pozdě. Nicméně Yannick byl už vzhůru a skládal z lega. Hned mě odchytil a abych mu pomohla. Přiznám bez mučení, že krtek byl proti mě rys ostrovid, takže při hledání barevných kostiček jsem byla víc než neúspěšná. A tak Yannickovi nevadilo, že jsem se z obýváku vzdálila do kuchyně pro čaj a usadila se tam s dětským časopisem. Hlavně, abych se vzmátořila. Dalo mi to zabrat a pořádně jsem se probudila až odpoledne, ale nepředbíhejme.

Doma v Gorgier na kluky čekalo při příjezdu překvapení, další krabice s legem. Radost měli pořádnou a stalo se přesně to, co obvykle. Když člověk vymýšlí dárky, a pak koupí něco jen tak bokem jako vycpávku, aby nekoupil "jen" to, co už má zaplaceno, udělá největší radost obdarovanému právě tou maličkostí...
Když jsem byla malá, bydlely jsme s mamkou u babičky s dědou. Vánoce se tehdy točily kolem čtyřleté Barborky. Pod stromečkem jsem našla zimní brusle (které tehdy sehnat byla docela prekérka), gumové dinosaury a spoustu dalšího, ale největší radost mi udělaly ještě v noci z 23. na 24. ze žlutého tylu. Byly volánkové a na ramenou držely pomocí zavázaných mašliček. Prostě nádhera! 
...takže program na dnešek byl vcelku jasný. Barevné kostičky skládat, rozkládat a hlavně nepoztrácet! Vzhledem k tomu, že v krabici s legem kluci obdrželi i panáka holčičky, bylo jasné, že si budeme hrát. Nemělo to chybu. Vrátila jsem se do dětských let (mých již pokročilých, když LEGO přišlo do Čech) a poctivě hledala požadované dílky, abychom mohli postavit pizzerii, dům, auto, letadlo a loď, která bez posádky plave. (S posádkou jde tvrdě ke dnu :-D). Nedalo mi to a i já se připojila a stavěla. Holt, už mě nebavilo být jen: "Pomoc mi, hledám tohle, " nebo "můžeš mi ty dílky rozpojit, já se spetl." A tak jsem stavěla. Nečekejte žádné veledílo! Jen to vystihuje moji dnešní a vlastně vánoční a novoroční náladu - člověk by neměl být sám. Pokud to jde, nechte se někým hýčkat, nechte se obejmout a hlavně, v rozhodující chvíli se nechte políbit.



Dobrou noc, miláčkové, ať už do postele uleháte k někomu, s někým nebo s polštáři jako já. Ona ta potvůrka jménem lásky jednou dorazí. A až to přijde, tak se nebudeme stačit divit!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!