se sluncem přišel i cynismus

Dnešní den byl jako probuzení ze zlého snu. Po třech dnech deště a silného větru se mraky rozutekly do stran a vykoukla ta zářivá koule. Musím říct, že způsobila, že jsem nemohla odtrhnout zrak od protějšího břehu jezera. Konkrétně od hor, které se vypínají nad ním. Byl to Kole vrcholků Alp se míhaly mraky a mělo to své kouzlo, které bohužel mým fotoaparátem zachytit nelze. Aspoň jsem to zkusila.


Celý den jsem se těšila na odpoledne, kdy budu doma sama. Měla jsem v plánu pomoct Ježíškovi v balení dárků. Bohužel k tomu kvůli lidské chybě nedošlo. Ta chyba nebyla moje. O co se jednalo tu nebudu rozmazávat, ale pokazilo mi to náladu. Jsem momentálně nějaká přecitlivělá, asi nedostatek slunečního svitu...
A ten holt ani svíčkama nedoženeme, ale snaha byla ;o) A jak z tého prekérní situace ven? (Kdy máte celý den dobrou náladu, ale pak přijde zdánlivá maličkost, která Vám pokazí úplně všechno přesto, že když se pak ohlédnete, zjistíte, že je to prkotina.) Každý má svůj lék, ten můj se jmenuje Californication. Ne, není to další americký seriál o dospívajících dětech, které řeší lásku. Hlavní roli tam hraje David Duchovny (Acta - X, pro ty, kdo ho neznají). Je to o spisovateli, který vydal před pěti lety bestseller a od té doby ani písmenko. Je znechucený životem v L.A. Nesnáší to město, i když se tam přestěhoval se svými dvěma láskami svého života - přítelkyní a dcerou. Nehledejte v tom nic hlubokého, i když se tam objeví nějaká myšlenka, která by se dala použít v normálním životě. Je to tvrdej cynickej a hlavně sprostej relax a útek od reality. Seriál bez pozlátka - sex, drogy, problémy a vše vyprávěno chlapem, který ví, co chce, ale nejde si za tím.

Tak jako se mění počasí, tak se mění i lidi. Někteří více a někteří méně pravidelně, ale ať chceme nebo ne, tak nás naše okolí mění, přestože si myslíme, že jsme pořád stejní. I já jsem měla pocit, že jsem se za poslední rok moc nezměnila, ale je to omyl. Hodně se událo i tady, ve Švýcarsku, neb člověk pozná, kdo o něj má zájem a kdo ne. Kdo je přítel a kdo si na něho jen hraje. Pozná, kde je doma a kde je magnet. Kam ukazuje směrovka, která jej vede životem. Dostane odpovědi na spoustu otázek, na které by se ve svém typickém prostředí bál zeptat nebo jen pomyslet. Dobří lidé, myslete si, co chcete, ale já jsem jiná. Pořád mám strach z totální změny (zemětřesení v navyklém rytmu), ale zároveň mě to láká. A když jsem to přežila jednou, proč ne podruhé a potřetí?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!