sedm týdnů do Vánoc

Ano, už je to méně než velké letní prázdniny. Dny počítám, protože se tentokrát na Vánoce opravdu těším, a ne na dárky. ;-)


První listopadový víkend byl zvláštní v tom, že mě přijela navštívit rodina. Ne, jen tak. Ale taťka vyráběl nějaký nábytek pro moji "prozatimní" rodinu. V pátek ráno jsem se s očekáváním probudila, během dopoledne uvařila polévku a těstoviny Carbonara (od Jituš) jako pro celé vojsko. Když jsem šla pro poštu, spatřila jsem dodávku s českou adresou. Řekla jsem si: "To bude k nám." A taky ano. Pán u mě zastavil, česky mě pozdravil, já mu odpověděla a bylo jasno. :-D
Hodinu po něm dorazili moji rodičové a začalo se pracovat. Byl to perný pátek. V našem domě přibylo několik skříní a snědlo se hodně jídla. Spát jsme šli až o půlnoci s plánem na sobotní dopoledne.

V osm hodin ráno nám zazvonil budík. O patro výš již byl slyšet hluk odšťavňovacího přístroje a voněl čaj. Nasnídali jsme se dohromady. V devíti lidech to bylo velice zajímavé a veselé. Neustále jsme klábosili o nábytku, receptech, rodinách, no, prostě o všem. Minuty utíkaly a my si museli pospíšit, chtěli jsme jet do vedlejšího města a naši po obědě zase zpátky do Čech. V Neuchatelu jsme prošli centrum, navštívili pár obchodů a už zase mířili zpět do Gorgier na oběd. Vařil Pierre. Poobědvali jsme lososa se omáčkou ze smetany a kokosovým mlékem a těstovinami. Jako dezert jsme dojedli mamčinu čokoládovou roládu plněnou šlehačkou. Řeknu Vám, bylo to skvělé. Samozřejmě nechybělo vínko. Měli jsme se jako prasata v žitě! :-D

Jen co jsem zatlačila slzu při odjezdu příbuzných, vydali jsme se s rodinkou do Francie na nákupy. Cesta utíkala rychle, já se kochala krajinou, zatímco mi Maxim spokojeně podřimoval na rameni. První zastávkou byl sport, kde si kluci zapůjčili lyžařské vybavení na celou sezónu. Je pravdou, že nemá smysl ho kupovat, když ještě rostou. Janka si tam vybrala nádhernou bundu s mojí pomocí.

Byla jsem ve svém živlu, chodila jsem po krámu, vybírala, co by se k sobě hodilo a tak. Nemělo to chybu. Když jsme konečně všechno vybrali, už bylo šero, ale my pokračovaly(já a Janka) dál sehnat džíny. V prvním obchodě jsme nepochodily, ale ve druhém ano. Byly to obchody stejné značky jen s jiným sortimentem. Řeknu Vám, prodavačky byly v průměru kolem 55let, ale byly to šmrncovní baby. Šik ostříhané, krásně nalíčené a elegantně oblečené. Hrozně se mi to líbilo. V tom druhém obchodu se mi ale stala zvláštní věc. Tedy dvě. V obou případech jsem stála u pultu a dívala se, jaké tam mají legíny a punčocháče. Poprvé na mě jedna prodavačka zvrhla kytku i s vázou. Já se jí snažila zachytit, ale marně. Byla jsem mokrá. Hrozně se mi omlouvala, ale já zachovala chladnou hlavu. Měla jsem "koženou" bundu, takže jsem vodu jen setřela kapesníčkem a moje krása byla zpět. Ona přišla se smetákem, tak jsem se šla podívat na Janku do kabinky, abych nepřekážela. Pak jsem se k pultu vrátila, neb jsem si zboží nedoprohlížela. V tom na mě začala mluvit druhá prodavačka, že jsem tam již dlouho nebyla. Koukala jsem jak vyvoraná myš. To není  možné, jí povídám, já jsem tu poprvé v životě. A ona, jestli doopravdy, protože ji připomínám někoho, koho zná a kdo tam už dlouho nebyl. Byla zvláštní, měla červené vlasy s černým melírem, byla hubená, krásně oblečená, sympatická, s holčičím úsměvem a pořád si mě prohlížela. V duchu jsem děkovala nápadu, že se hezky obleču, že jsem do butiku nepřišla jen v triku a džínách. Nakonec si Janka vybrala, já si vybrala náhrdelník a Janka, že mi ho koupí. Ta první prodavačka, s vázou, na mě mrkla, řekla, že se spletla v ceně, že je ta ozdoba levnější a že mě ho dá zdarma. Takže jsem o cetku bohatší! :-D


Večer jsem padla do postele s příjemným pocitem, že můžu vstávat až později a že si do desíti poležím. Omyl! V půl deváté mě probudilo klepání na dveře. Lekla jsem se, jestli se něco nestalo, tak jsem odpověděla. Myslela jsem si, že to bude Janka nebo Pierre, ale místo nich vešel do mého pokoje Yannick s tím, ať se podívám z okna, že krásně svítí sluníčko. V tu chvíli bych ho zabila. Chjo, chtěla jsem si pospat, poležet, ale teď už to nešlo. Byla jsem probuzená a podívala jsem se do světla, což znamenalo konec příjemného snění. No, tak snad jindy.

Dopoledne jsem měla v plánu napsat esej do jazykovky, protože přes týden na to nemám čas. To jsem ale ještě netušila, na jaké to bude téma. Týká se to dobrodružství moderního světa, výletů do vesmírů a tak. No, nic, co by mě nějak nadchlo, takže jsem si k tomu chtěla pustit fedcupový zápas Česka s Ruskem. Jaké bylo moje naštvání, když mi na stránkách ČT4 napsali, že mimo republiku nevysílají!! No, co to je?!! Děs a bída, co budu dělat při mistrovství světa v hokeji nebo při lyžování v zimě? Jako já to fakt sleduju :-/ No, naštěstí jsem uspěla a našla nějaký přímý přenos. Bylo to anglicky, takže no problem. Ale během zápasu Pierre zavolal: "Ku stolu!" A tak jsem o kus přišla, ale nakonec Petra vyhrála, tak mi to tolik nevadilo.

Odpoledne jsem se věnovala té eseji, která stejně nedopadla, neb začal další tenisový zápas. No, řekněte sami, odolali byste? Já ne. A o půl čtvrté jsme odjížděli do Francie, protože jsme museli kvůli sobotním nákupům na hranice kvůli daním. Jeli jsme přes vesničky, ne tunelem, takže jsem viděla spoustu věcí. Dominantou bylo krásné počasí ve spojením s barevným podzimem. Objevila jsem další část zdejší krajiny, viděla zasněžené vrcholky Alp i projela Švýcarskou Sibiř.



Byl to náročný víkend. Jsem unavená jako kotě a zítra zase pondělí. A víte, co mě čeká'? Ne? Tak si počkejte, já Vám to napíšu. Dobrou noc a mějte se fanfárově!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!