přišlo k nám sluníčko

Po slunném víkendu následovala tvrdá realita - pracovní týden strávit pod dekou z mraků. Tento stav trval dva dny. Dva dny, kdy se člověku nic nechtělo a nejraději by se válel v posteli a sledoval filmy. Bohužel se koupelny sami neumyjí a podlaha nevytře, takže mi nezbývalo, než se chopit kýble a hadru. Byly to náročné dva dny, kdy jsem v úterý večer rozhodla, že kluci nebudou dostávat odměnu na konci měsíce jen tak, ale že budou sbírat body. Cha, bodový systém a věta: "dělej, jak myslíš, ale takhle ti strhnu body," fungují, alespoň prozatím. ;-)

Ve středu přišel zlom, měla jsem se po konzervatoři vidět s Míšou a hlavně! Když jsme vyjeli vlakem z Gorgier, ukázalo se sluníčko. "Shit, zapomněla jsem si doma sluneční brýle!" Nj, nic nenadělám, tu chvíli jsem to vydržela a kochala se krajinou. Hned dostane jiný rozměr. Třeba teď je strom u nás před barákem napůl opadaný. Ještě poslední oranžové listy se na něm drží. V pozadí je šedivá clona, která ještě barvy, poslední záchvěvy podzimu, zvýrazňuje. Nemá to chybu!



Od středy si tedy užíváme sluníčka. Hned je člověk veselejší a hlavně má více energie k práci. Jelikož nám Delphine přivezla v pátek z Normandie spoustu jablek, musíme s nimi něco udělat, neb mají tendenci se kazit. Tak jsem se chopila iniciativy. Upekla jsem hraběnčiny řezy. Tentokrát to již byl druhý pokus, takže jsem si byla jistější a výsledek stojí za to!


Kro máte chuť, přijeďte na kafe, ještě od včera zbylo, ale dnes večer už bude prázdný plech. ;-)

A teď z trochu jiného soudku. Včera jsem se tu poprvé bála. Přestože byli všichni doma, už spali. Není divu, byla jedna hodina. Dala jsem si příjemnou horkou sprchu. Čistím si zuby a v tom slyším takový divný zvuk. Zastavím čištění, abych si to poslechla, ale nic. Hm, asi se mi to zdálo a pokračuji dál. A v tom zase ten zvuk. Takové vyšší kňourání. Nebo meluzína. Říkám si, to je divný. Okna jsou všude zavřená. Rozumově jsem se přesvědčovala o tom, že je to blbost, že se mi to jen zdá. Tak jsem si dočistila zuby a opatrně šla do pokoje. Koukala do všech zákoutí, jestli tam něco není. A v tom ten zvuk slyším znovu, tak se podívám v pokoji z francouzského okna - okno přes celou stěnu. Víte, co tam bylo? Kočko! Černobílá. Civěla na mě.

Byla o něco tlustší než tahle, ale bylo to strašidelné. Chvíli kolem okna procházela sem a tam, a pak zmizela. Bylo to divný. Kočku u našeho domu jsem ještě neviděla. Asi je cítit, že Jana kočky nemá ráda. Ale což, přežila jsem, nebyla to žádná příšera. Jen jsem pak večer usínala s myšlenkou na tu mojí chlupatou královnu, která zůstala v Berouně a v létě sedávala na sloupku před barákem a vyhlížela mě.

Tady dnes asi skončím, ale těšte se na příští příspěvek, neb večer jdeme s rodinkou k irským sousedům, což znamená, že budu muset mluvit anglicky, takže se opět pobavíme tím, co ze mě bude padat. Na víkend už mám také plány, takže věřím, že v neděli místní rubriku "listopad" obohatím. Tedy přeji Vám úspěšný pátek a příjemný víkend!

2 komentáře:

  1. :D U nás v Hořovicích se zas venku po parapetu procházela černá kočka od sousedů - došla až na konec baráku, nakoukla cestou do všech oken a pak se zas vydala zpátky:-P Vtipný bylo, když zrovna na vnitřním parapetu u okna seděl Argo:D To bylo setkání:D:D Jinak Hraběnčiny řezy - yummyyyy, dostala jsem na ně chuť!! Ivie

    OdpovědětVymazat
  2. jojo, když jsou dny moc šedivý, tak se mi taky nic nechce.. už ráno je tma jako k večeru a to zrovna motivující není, no... ale na druhoustranu si pořád říkam... kdy asi přinesou ty mraky sníh? Plzeň už je ozdobená vánočními světýlky a je to kouzelnýýýýý! jo, kočky fakt někdy vydávají šílený zvuky... takový podobný zážitek jsem jednou měla taky.. :) ale nebuj, za chvilku už budeš u své chlupaté královny... :)) Jů, tak to se těším, co nám budeš vyprávět :)Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!