"kanibalismus je blbej"

Někteří možná tento slogan znají. Pro ty, kteří se mnou nechodili na základku vysvětlím. Tato hláška byla totiž typická pro naši dějepisářku, paní Halasovou. Jméno ji vystihovalo, nebyla vidět, ale již byla slyšet. Byla to dáma od rány, nikdo jí neodporoval. Proč to ale píši sem? No, protože v přeneseném slova smyslu by se to dalo přenést na mé úterní konání. No, řekněte, kdo je schopen se během dvou hodin dvakrát pořezat a pokaždé do jiného prstu, tak že je člověk poté nepoužitelný?! Myslím, že by ze mě paní učitelka neměla radost :o)


Upřímně, tento týden by se mohl nazvat Kalamity Jane týden. Když nepoškozuji sebe, ničím ostatní. Například včera se mi podařilo rozbít pokličku na konvici na čaj a také vázu. Obojí byl jen mžik, po kterém přišly slzy. Jako já to nechápu, nikdy se mi nestalo, že bych rozbila dvě věci v jeden den. já obecně moc věcí nerozbíjím, ale včera jsem zjevně neměla svůj den!

Do toho všeho válčím opět s nějakou virózou, takže se nenudím a poctivě se prolívám hektolitry čaje. No, do zítra musí být fit. Jedu s Mariannou do Bernu. Na vánoční trhy a těším se jako malé dítě! Jak tak odhání bacily, děti vycítily, že jsem slabá a během tohoto týdnu si hrají na zvířátka ze zoo, které někdo pustil po deseti letech z klece. Neuvěřitelné, fakt. Oni na to mají nějaké senzory? Ale zase jsou i světlé okamžiky. Třeba včera jsem šla na chvojí na věnce do lesa a Maxim, ten mladší, se mě ptal, jestli mám sebou mobil, abych když tak mohla volat o pomoc. Prý: "Neztrať se, jo?" Normálně měl o mě ten osmiletý klučina strach. To bylo hrozně roztomilé!

Stejně tak mi říkal, když jsem vázala a zdobila věnce, že se to bude jeho mamce určitě líbit. A tady začíná historka věnce. Rozhodla jsem se, že vytvořím adventní věnec. No, když budu mít pořád, co dělat, tak mi ten čas uteče velice rychle a já nebudu myslet na blbosti. Takže fáze číslo jedna, příprava na Vánoce, tvorba adventního věnce. Aktivně jsem zhlédla několik videí, jak se má vázat chvojí na korpus. Byla jsem připravena. Zbývalo jen nakoupit ozdoby, korpus, zápichy, svíčky a tak. Nákup byl nakonec úspěšný. Část jsem koupila já, část Janka, bylo to vtipné. Každá jsme byly v jednom obchodě a volaly si navzájem :o)

Když bylo nakoupeno, já měla chvojí doma, tak jsem se dala do práce. Pustila jsem si vánoční koledy a nechala se unést. Bylo to moc fajn. Začala jsem ještě, než kluci přišli ze školy. Yannick dorazil první, vzal si knížku, stříhal mi chvojí a společně jsme snědli pytlík gumových medvídků. (Díky, Míšo, byli skvělí ;-) ) Pak dorazil Maxim, ten mi pomáhal s věncem na dveře. No, nenudili jsme se. Bylo by to perfektní, kdyby kluci nebyli jako čertíci na gumičkách, ale co? Mají na to věk, tak se občas zaškorpím a život jde dál!

1 komentář:

  1. Tu šikovnost jsi možná převzala ode mě. Já se dlouho neřízla a je mi to divné (tak a teď jsem to řekla a do večera se něco stane:D). Doufám, že si to zas prohodíme. U mě jsou lidé na rozbíjení prstů zvyklí, takže who cares:D:D Ivie

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!