týdenní hladinka

Očekávaný příjezd kámošek z Čech za mnou do Švajcu byl tady! Sobota mi přišla nekonečná, ale dočkala jsem se. Ve tři čtvrtě na jedenáct večer se otevřely dveře a ty dvě osůbky vešly na naši červenobílou zem. Netrvalo dlouho a již potahovaly z cigaret a za moment jsme se usadily v odletové hale a vychutnávaly sušenky, hrozno a víno - bílé, kterému byl přisouzen osud jménem Sprite.

Za devět franků?! Tak to se tam vejdou oba!



Po pár hodinách mdlého spánku v letištní hale jsme se rozhodly ukončit trápení a vydaly se víru města na hranicích - Basel. Vír města je přehnaný pojem, protože byla neděle a vše, včetně McDonaldu, otevíralo nejdříve v deset, spíš v jedenáct. A tak jsme chodily městem, až se nás jedné paní zželelo a otevřela nám skoro o hodinu dřív. Udělala nám kávu, dostaly jsme croissant a na další hodinu jsme měly teplé útočiště. My ale neměly v plánu válet se po kavárnách, a tak jsme pokračovaly dál. To už jsme ale otevřely lahvinku růžového vína, která nás další hoďku doprovázela. Udělaly jsme pár fotek a město začínalo pomalu žít.

Tak a teď se otočíme a nebude tam ani foťák a ani kabelka!
Basilej je vcelku malá a ve čtyři jsme vyrazily na cestu domů. Zastavily jsme se v Neuchatelu, abychom doplnily zásoby a pokračovaly dál. V Gorgier jsme vyšlapaly krpál z nádraží a konečně dorazily domů. Vybalily jsme si, udělaly pohodlí a začal týden plný alkoholu, žrádla a pohody.

V pondělí jsme se dopovaly krysou - bílým vínem se Spritem. Poobědvaly jsme čočkovou polévku a vyrazily na túru. Creux du van bylo naším cílem. Cesta vzhůru se jmenovala Vertikální. Myslela jsem, že mě holky nahoře shodí ze skály, ale nestalo se tak. Pohled na podzimní krajinu je uchvátil, pusu jsem jim zacpala svačinou a navíc nás čekala ještě cesta zpět. Celkem to dalo 24kilometrů, dvanáct vzhůru, dvanáct dolů. Bylo to náročné, ale i doma nás čekala odměna - raclette.



Ještě jsme toho neměly dost a v úterý se vydaly na kola. Ani tentokrát jsme se nešetřily a ušlapaly třicet kilometrů. Normálně to není až takový výkon, ale po té pondělní túře a úterní cyklistice jsme ve středu chodily jak nam*dané kačenky. No, nebyl to hezký pohled. Dobrá nálada se nás ale držela, hladinka taky.



Zbytek týdne byl jen lehký adrenalin při setkání s rodinkou a navařeným Knedlem-vepřem-zelem. Úspěch nebyl zaručen, ale dosáhly jsme ho společnými silami. Ve čtvrtek jsme si udělaly výlet do Bernu. Bylo to moc fajn. Užily jsme si hodně srandy a já jsem se poprvé projela v autě, myšleno, že jsem poprvé ve Švýcarsku řídila. Páteční ráno bylo poměrně rychlé a hlavně deštivé. Zkusily jsme objevit krásy La Chaux-de-Fonds, ale počasí bylo proti. Usadily jsme se tedy v nejbližším nákupním středisku, nakoupily vínko, jeden tlamolep a čokoládu. V náladě jsme se rozhodly vyrazit domů. V Neuchatelu jsme nakoupily suvenýry a nasedly do mašinky směr Gorgier.


Páteční večeře byla odměnou za celý týden. Blbnutí s klukama bylo již jen třešinkou na dortu. Holky, díky za tento týden. Za neuvěřitelné výbuchy smíchu a za to nezapomenutelné hlášky... Jeden sem autobus? Ne. A proč? :-D

1 komentář:

  1. Týjo, to je paráda :) Jsem ráda, že jste si to užily :) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!