Nové zážitky

O poslední událostech zdejšího pobytu jsem se zatím ještě nezmínila. Wau, hlavní město našeho kantonu o minulém víkendu oslavilo tisíc let existence. Během tří dnů se vypilo neuvěřitelné množství špatného vína, městem prošla spousta lidí, bylo zcizeno nespočet peněženek, mobilů a kabelek. A můj dojem z Fete de Vendages?


To se budeme muset přesunout v čase o pár dní zpět. Celé páteční odpoledne jsem už netrpělivě čekala, kdy dorazí rodičové domů, neb až tehdy mám volno a mohla jsem odjet do Neuchatelu. Jak jsem předpovídala, Pierre dorazil jako první a já jen tak tak stihla vlak v šest hodin. Na nádraží už na mě čekaly Míša s Evčou a mohly jsme vyrazit do víru dění. Na plánu jsme měly vínko, dobré, francouzské, a něco k snědku. Já přinesla asi půl kila pistácií a hraběnčiny řezy, jablečný koláč, po kterém se u jezera a doma jen zaprášilo. A tak jsme si hovily s holkama na břehu jezera mimo ten největší hluk a sotva bychom poznaly, že se v městě něco slaví, až na tu všudypřítomnou trávu, tedy její odér. Pak dorazili kluci ještě s jednou lahví vínka a kolem desáté na nás padl hlad. Díky tomu mi bylo představeno nejlepší kebabové okénko ve městě. Ano, nemělo to chybu! A pak už jsme s Míšou pospíchaly pro věci a hurá do La Chaux-de-Fonds, kde jsme měly domluvený společný den. Spala jsem u Mišky, bylo to fajn. Ráno jsem s ní, coby psychická podpora, vstala v šest hodin, vyvenčila Áju, pejska, a společně jsme se nasnídaly. Dostala jsem výborné kafíčko, není nad to snídat v hotelu :-D

Odpoledne jsme šly na nákupy, ale jak to bývá, když máte penízky, nic vás netrefí do oka. Přesně to byl můj případ, takže jsem všechny krámy jen tak prošla a mohly jsme jít dál. Došly jsme až na druhý konec města, kde na malém letišti pracuje Míšina bývalá kolegyně. Daly jsme si zaslouženou kávu a pak cornet a la creme, což byl sladký kornout naplněný šlehačkou, obvykle je to prý vanilkový krém, no, měly jsme holt smůlu, snad příště.

Večer jsem se již vydala na cestu domů. Byla poměrně dlouhá, ale příjemná. Svezla jsem se autem do Neuchatelu, což bylo velice příjemné nejen kvůli lístku. Doma jsem jen padla do postele a nevěděla jsem o světě.

Neděle patřila francouzštině, což znamenalo, že jsem se trochu vzdělávala a také jako hodná kámoška z jazykovky jsem vytvářela studijní materiál pro kolegyni. Jsem ostuda, musím vám ji představit. Jedná se o rodilou Řekyni se jménem Marianna. Nevím, kolik jí je, ale má tu celou rodinu. Nicméně se přištěhovala na začátku srpna, francouzsky se nikdy neučila, ale dělá au-pair třem dětem ve francouzsky mluvící rodině. Jaký je výsledek? Nemá problém s mluvením, ale na druhou stranu nemá ponětí o gramatice. Nu, což pomáháme si navzájem.

Nyní mám prázdniny, ale o nich až příště, těšte se!

1 komentář:

  1. Jůůů, to zní krásně.. o nakupování mi nemluv.. u mě je opačná situace.. :D penízky nemám, ale narazila jsem na hromadu pěkných věcí.. :) uá, nu což, určitě se ještě spousta hezkých věcí objeví :) člověk nemůže mít všechno.. tvoje výletíčky zní parádně.. já si hovím doma, piju čajíčky a snažim se se vyléčit :)) Pozdravuj! :) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!