noční hlídka

Mnozí, už to vědí, takže s pravdou ven. Minulý týden jsme byla v Čechách, natajno, vědělo to jen pár lidí. Těm, kterým jsem se neozvala, se omlouvám, ale nestihla bych Vás všechny. Nebojte, na Vánoce se tu taky ukážu. O čem je ale dnešní příspěvek? Během mého pobytu v mé rodné krajině jsem měla tu čest jen autem známou cestu Beroun-Karlštejn-Hlásná Třebáň a zpět. Na tom by nebylo nic tak úžasného, kdyby v tom nebylo něco víc.


Obecně, jízdu v noci mám ráda. Líbí se mi světla ve městě a úplná tma mimo. (Já vidím úplný hovno. Tak si zapni světla! :-D vzpomínka na Bern ;-) A navíc, když projíždíme kolem osvětleného Karlštejnu. Obvykle nic zvláštního, ale on byl do půlky shora zahalený mlhou. Mělo to takové vnitřní kouzlo, energii.



Tohle všechno se rozpustilo s pískáním v autě. Ano, když jsem otočila volant doprava, tak se ozvalo takové divné pískání. Zastavila jsem, abych se podívala, jestli náhodou nejedu po ráfku, prostě jestli je kolo v pořádku. Nic jsem nenašla a jela dál. Měla jsem docela nahnáno, neb mě čekaly serpentýny, ve kterých musí člověk dávat bacha. A tak jsem jela celou cestu dostatečně pomalu na to, abych stihla zareagovat na případný problém.

Když jsem sjížděla do Loděnic, potkala jsem srnku. Skákala již do břehu na protější straně silnice, ale kdybych jela rychleji, mohla jsem ji potkat čelem. To jsou momenty, kdy si člověk buď uvědomí své hloupé chování, jako já tehdy, když jsem potkala na silnici lišku, nebo si člověk uvědomí svou rozvážnost, že místem, kde je to možné, leč zakázané, nevalí frajerskou rychlostí.

Domu jsem dorazila v pořádku a světe div se, druhý den auto nepískalo. Ale vůbec. Těžko říct, zda to byla náhoda nebo jen někdo tam nahoře chtěl, abych tu ještě nějaký ten čas byla v neporušeném stavu.
A tady se vracíme zpět na začátek, jezděte všichni opatrně, ať se o těch Vánocích setkáme ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!