malina, palačinky, taška a nakonec karty

Říjen dosluhuje a nám se na zrahradě usadilo dvanáct měšíčků. Tři dny před koncem desátého měsíce jsem sbírala na zahradě maliny, veliké, rudé a sladké. Sami se můžete podívat. ;-)




Víkend začal pozdním příjezdem příbuzných. Během noci jsem se několikrát probudila, neb od malého brečícího dítěte mě dělily jen šoupací dveře. Ale noc jsem zdárně přežila a těšila se sobotní odpoledne. Po pozdním obědě ve tři hodiny jsem se totiž vydala do vedlejšího města. Udělala si radost v podobě nové kabelky, jo, já se holt této závislosti nezbavím :-D No a pak následovalo další pohlazení, a to nejen po duši, ale i po těle. Šli jsme do palačinkárny. Mojí obětí se stala palačinka plněná čokoládou a hruškou. Byla to lahoda. Popili jsme. Pokecali jsme ve francouzštině, protože kromě Míši a Luboše s náma byla ještě moje spolužačka z kurzu francouzštiny – Marianna.



Když jsme zbyly s Mariannou spolu, nechtělo nám ještě domů, a tak jsme zvolily cestu nejmenšího odporu. Koupily jsme si pivo a pistácie a usadily se nedaleko nádraží v parčíku. Kecaly jsme a Marinna měla radost z nově koupeného fotoaparátu, že jsme po pár locích neodolaly pokušení se fotit. No, řeknu Vám, stálo to za to. Nasmály jsme se. Kdo mě máte v přátelích na facebooku, jistě jste si už všimli :-D

Neděle začala příjemnou snídaní. Pak jsem se sbalila, na úkoly se vykašlala, a vydala se směr La Chaux-de-Fonds. Tam už na mě čekala Míša. U ní doma jsme udělaly pár úprav a už to začalo. Abyste rozumněli, na programu byla kolaudace Míšina bytu, který jsem jí pomáhala vymalovat a tak. Sešlo se nás deset, nasmáli jsme se. Mluvili jsme i francouzsky i česky. Jedli jsme fondue, pistácie a chipsy s avokádovou pastou. Popíjelo se víno a teplý zelený čaj, jiný nápoj by Vás při sýrovém fondue mohl zabít, tak bacha! ;-)

Když jsem se kolem desáté večer dostala domů, tak jsem souhlasila s hraním karet. Nemělo to chybu. S rodičema kluků, které hlídám a s bratrem tatínka. Byla to španělská karetní hra. Něco na způsob žolíků. Rozdal se určitý počet karet a vykládalo se. Ale pozor! S každou hrou se počet karet zvyšoval, ze sedmi na konečných třináct. A i počet karet na výklad se měnil, buď to byly triples (třeba tři a více čtyřek) nebo escaliers (postupky). Byla to sranda, protože se vždy na stůl položí karta a člověk, který ji potřebuje si jí může vzít, ale musí rychleji než ostatní. No, pravidla jsem pochopila vcelku rychle. I jsem dvě kola vyhrála. V posledním mi ale ukončili hru před nosem a já jsem měla plné ruce karet, které se na konci každého kola počítaly, a tak se stalo, že jsem prohrála. Ale mě to nevadilo. Na dobrou noc, jsem si dopřála dávku cynismu v podbě Dr. House a v klidu odešla do říše snů.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!