všude je to stejný

Když vás to doma nebaví, máte pocit, že musíte někam prchnout. Všechno zabalit, utnout, skončit, prostě zavřít dveře a jít pryč. Doufáte, věříte, že dojdete někam, kde to bude nové, pěkné, blyštivé a hlavně jiné! Omyl! Nic takového se totiž nestane. V dnešním světě takové místo snad už neexistuje.


Asi jsem naivní, ale předpokládala jsem, že stát, který si hraje na politickou neutralitu a vysoce vzdělanou společnost, má i takovou kulturu v reálu. Omyl, chyba, jsem fakt blbá. Včera se mi trochu rozplynul růžový oblak, který jsem měla o této zemi. Nemyslím to zle, jen jsem se dostala do reality. Ano, i ve státě, kde je údajná prosperita a měna je velice silná, jsou chudí lidé a sociálně slabší. Víte, měla jsem totiž jinou představu, než jako o Státech.

Ale abych se dostala k jádru řeči. I tady se mladí nudí, přestože jejich školní systém je podle mě jeden z nejlepších. Totiž, školu mají dopoledne i odpoledne. Dopoledne mají ty těžké předměty, jazyky, matematiku a tak. Odpoledne tělocvik, výtvarku a jim podobné předměty. Ve středu odpoledne mají volno na kroužky. Je to úplně jiné než u nás. Ale i tak výchova některých jde do kelu. Matky tu nemají mateřskou, takže když mají vícero dětí, zůstávají doma, a pak mají problém vrátit se zpět. Prostě na ně nikdo nečeká. Je to poměrně drsný, takže je tu hodně maminek v domácnosti. Věnují se jen domům a dětem, proto jsou mnohé děti zparchantělé. Naštěstí ne ty moje :-D


I takovéhle výtvoru tu najdete. No, to je stejné jako u nás. Když jsem byla v létě v Praze, jela jsem metrem a potkala jsem tam holčičku s klukem, kterému nebylo podle odhadu ani patnáct a který hrál na harmoniku. A ona vybírala peníze. Přišlo mi to strašné a docela i stresující. Nemám to ráda. A ejhle. Včera jsem se procházela po Neuchatelu a co nevidím. Tedy nejdřív jsem slyšela rádoby zpěv, no, asi jako když vyřvává cikánská rodina, promiňte mi ten výraz, ale ono to tak ve finále bylo. Tatínek hrál na kytaru, děti s něčím o sebe třískaly, aby to vydávalo zvuk. Maminka jen bokem podupávala. A všichni zpívali. Vyfotila bych je, ale i na ulici plné lidí jsem měla strach. Bylo jich fakt hodně a už mám jeden nepříjemný zážitek s pouličními "umělci", z Paříže.

Nicméně i včera se děly pozitivní věci. Například jsem se prošla sama po městě, tedy měla jsem asi dvě nebo tři hodiny sama na sebe. Koupila jsem si krásný švýcarský diář, překvapivě je červený s bílým křížem. Vyfotila pár obrázků a povečeřela doma steaky s falozolkami. Život je krásný!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!