změna plánu

Na víkend jsem měla plány, ale vše ale bylo jinak! V pátek jsem rozchodila alespoň trochu internet na počítači a měla jsem dost práce s klukama, kteří byli enormě nespokojení, otrávení a rozverní, takže jsem neměla čas znovu napsat test do jazykovky, který po mně chtějí. Musela jsem ho tedy napsat v sobotu ráno. Říkala jsem si, že ho napíšu, nasnídám se, Jana mě odveze do Neuchatelu a vše dál půjde podle plánu. Omyl! Jana říkala, že tam pojedeme po obědě. Souhlasila jsem, bylo deset dopoledne, myslela jsem si, že to bude za moment, že o moc nepřijdu. Nj, jenže my obědvali až v půl čtvrté, to se dokonce stihl už i vrátit Pierre ze Států. Takže nám vyprávěl, co dělal, co jedl, jaká byla opatření v USA kvůli Irene a tak. 


To se mi jednou takhle naskytl neodolatelný pohlek focení. Bohužel jsem neměla fotoaparát, ale kusím se Vám to popsat...

Kdybyste nemuseli číst, napíši, abyste zavřeli oči. (Nebo si najděte někoho, kdo Vám to přečte zatímco Vy budete mít zavřené oči ;-)) Je pozdní odpoledne podle světla, ale večer podle hodin, je totiž půl osmé. Procházím domem, ve kterém je díky velkému množství oken dost světla. Vyjdu z přízemí, podle vchodu spíše ze sklepa, ale prostě vyjdu o jedno poschodí výše. Rozhlédnu se. Nikde nikdo. Je ticho. Pro co jsem šla? A v tu chvíli je to jedno, je to v zapomnění, protože se mi naskytl neuvěřitelný pohled, za který bych zabíjela, ať už z mého místa nebo z místa mého objevu. Z okna jsem totiž viděla na jezero. Mělo modrošedivou barvu, ale takovou výraznou. Žádná ocel, nic takového. Venku foukal vítr, neb vlny šly ku břehu vcelku rychle a byly na tu dálku vidět. A uprostřed mého průhledu na jezero se blyštila plachetnice. Menší, jednostěžeň, ale nádherná a v tu chvíli v tom místě jediná. Jen si to představte, do jejích bílých plachet se opíralo ještě letní podvečerní slunce a podzimní vítr!

Další poznatek ze sobotního dne... Jely jsme do Neuchatelu na malé nákupy, ano, jen holky. Jana, Yannickova kmotřenka Delphine a já. Okolí dálnice je pozoruhodně malebné.  A ten poznatek? V Čechách se scházejí prátci k odletu do jižních, teplých, krajin na drátech elektrického vedení a tady? Na louce u dálnice. Bylo to zvláštní, spousta černých ptáků. Nekteří již čekali, další přilétali a snášeli se mezi ty již připravené. Nevím, navodilo mi to již atmosféru podzimu, přestože má být ještě zhruba měsíc léto.


Ono i to počasí tomu nasvědčuje. Například v sobotu bylo jako o aprílu. Ráno poprchávalo, střídal se déšť a slunko, jen vítr byl stálý. Na protějším břehu jezera svítilo slunko, když u nás pršelo a naopak. Oproti předchozím dnům se ochladilo o dvacet stupňů, ale i tak je nálada stále pozitivní. Myslím, že tu bude krásný podzim, jestli vydrží jasno a sluníčko.



Už jsem psala, že za pár dní jsem toho zažila tolik, co za měsíc či rok. Je tomu tak díky lidem, které potkávám a poznávám, a hlavně díky rodince, které jsem se před půl rokem upsala k ročnímu hlídání dětí a starání se o dům. O tom ale až jindy, nyní o tom žrádle!



Jinak se to nazvat nedá, bylo po deváté večer a my začali večeřet. V Čechách bych si obvykle již nic nedala, ale tady si klidně nacpu břich. A víte čím? Samými dobrotami. Sobotní večeře toho byla důkazem. Pierre přivezl ze Států humry, ogriloval je, na gril hodil i žampiony a žlutou kapii. Dále jsme uvařili zelené fazolky a nakrájeli rajčata. To všechno doplňovala ochutnávka dvou Tokajů. Mnozí vinaři tímto vínem opovrhují, ano, v Čechách nestojí za řeč, ale pozor! Já ochutnala Tokaji přímo z Maďarska ročník 2002, jedna láhev za 250 Euro! Co dodat? Tohle víno se neodmítá, na druhou stranu mi to trochu přišlo, jako když pijete vodu z kompotu. Já mám ráda sladší vína, ale tohle už bylo na mě trochu moc! :-D No, nic, abychom popojeli, tohle víno jsme měli jen na přípitek a k jídlu, neb jsme měli bílé maso, tedy bílé víno, opět Tokaji, ale 2009. To už bylo lepší. Možná to zní běžně, ale pro mě to byl zážitek. Ochutnat humra, dobré a drahé víno a ještě s fajn lidmi u stolu, kdy se Vám to poštěstí, co?


1 komentář:

  1. Pěknej článek.. a hezký malebný povídání... :) to mi vynahrazuje chvíle, kdy jsem moc líná se jít ven projít... :D Asi se sebou budu muset začít něco dělat :)) Zatím, Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!