Tak už jsem tady

Lidičky, je to pravda, mým domovem již není více česká dolina. Cesta byla..., no, dlouhá! Zdrželi jsme se již při odjezdu, pak nás čekala kolona před Mnichovem, poté v Mnichově a také nějaká ta zajížďka, kterých ale bylo minimálně. Tímto bych tedy chtěla poděkovat svým rodičům, kteří mě dovezli z domu až do Gorgieru.

Stísňující pocit, když vidíte, že své věci naskládáte na dva metry čtvereční...

Dorazili jsme po deváté hodině, s mou novou rodinkou jsme si dali společně sýrové fondue a také Míšinu marlenku, kdo ji nechutnal, jako by nebyl, byla skvělá! Povídali jsme si až do dvou do rána a bylo to fajn. I snídaně proběhla venku na verandě, což je perfektní místo, odkud je vidět na jezero a při dobré viditelnosti až na Mont Blanc. Nebojte, fotku sem dodám, jak jen to bude možné.

Dále bych vás chtěla upozornit na to, že vlastním dočasně nové číslo, nedokážu totiž přesně určit, kdy budu na příjmu na svém standartním, tedy pokud byste měli něco na srdci vůči mé osobě, tak piště buď na mail, FB nebo  na +41(0)762466390. (nevím, zda tam ta nula je či ne)

Po odjezdu mých rodičů jsme se s Míšou vypravily k jezeru. Ano, jsem tu první den a už jsem se koupala v jezeře, bylo pěkně studené. Poté jsme seděly na břehu a ona mi vysvětlovala, co a jak. Bylo slunné počasí, nemohlo to dopadnout líp, jsem tu první den, a hned jsem se spálila. Jen trochu naštěstí ;o)

Poté následoval výborný oběd, měli jsme těstoviny, kachnu a ratatuille - přirovnala bych to k leču s více druhy zeleniny, ale bylo to výborné. Pak se ze mě stal barista. Jeden den a tolik poprvé, prvně jsem pracovala s presovačem. Nemělo to chybu, šlehat mléko a tak. Ze mě snad i něco bude. Už umím kafe! :-D Celý program byl zakončen odjezdem na koupaliště. Ocelové nebe, ocelové jezero a padesátimetrový bazén jen pro nás. Pravda, koho by napadlo jít na koupák, ale mělo to své kouzlo.

Unavení jako koťata jsme dorazili domů. Cestou zpět jsem měla možnost vidět nádraží, svou jazykovku, knihovnu, staré město, muzeum a spoustu dalšího. Zatím jen z auta, ale to všechno ještě přijde. Doma Pierre, tatínek, uvařil polévku ze zelených fazolek s kokosovým mlékem a pomalu jsme se sklidili i my. Já s Janou, maminka, jsme ještě poseděly u čaje s názvem Asijská zahrada a den je u konce.

A jak jsem na tom s francouzštinou? Rozumím, více méně, s vyjadřováním je to horší, ale proto jsem tady. Tak mi zůstaňte věrni, ať víte, jak celá tahle show vlastně dopadne!

2 komentáře:

  1. No Baru, zní to teda skvěle;) Jsem ráda, že se ti první chvíle takhle vyvedly! Závidím ti (asi taky někam pojedu:D:D) - ale mooc ti to přeju!! Koukej si to tam pořádně užít a těším se na zprávy;) Ivie

    OdpovědětVymazat
  2. Baruško, zní to náramně skvěle :)
    Jen do toho pohlavě :) Je to obrovská životní zkušenost a nic se ti z toho v životě neztratí :) Třeba až si koupím kávovar, tak mi uděláš kafe :D
    Baru, drž se a užívej, zní to opravdu božsky :)
    Budu dál a dál číst nové zážitky, tak nezapomeň psát :) ***
    Karolka Š.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!